Kineziologie

Kineziologie (z řeckého "kinesis" = pohyb) je věda o mechanických zákonitostech pohybového ústrojí člověka a zvířat. Zabývá se fyziologickými, mechanickými i psychologickými mechanismy, které zkoumá vizuálním hodnocením pohybu, měřením svalové a mozkové aktivity, monitorováním fyziologických, behaviorálních a kognitivních funkcí aj.

Zkoumá např.

• neurologicko-motorickou složku vyvolání a průběhu pohybu
• ideomotoriku a ideokinetiku /hybnost cílenou/
• polohocit, pohybocit, lokomoční vjem člověka
• ereismatickou funkci /udržení vzpřímené polohy/
• vztah mezi posturální a fázickou složkou pohybu
• stav a rozvoj obratných funkcí
• vliv intelektu na motoriku, plánování a předvídání pohybu
• krevní zásobení svalů při pohybu
• svalový tonus, trofiku a konzistenci
• kloubní rozsahy a dráhy pohybu
• vztahy nerv-sval-končetina
• kvantitativní hodnocení pohybu v porovnání s kvalitativním, atd.

V rámci péče o lidské zdraví aplikují poznatky z kineziologie i obory jako biomechanika, ortopedie (goniometrie kloubů), léčebná rehabilitace (svalový test), fyzioterapie, myoskeletální medicína, ergoterapie (funkční škály sebeobsluhy, orientace, výkonnosti), ale i sport a různé druhy tělesných cvičení. V Čechách kineziologii obohatil v rámci sportovní výuky a léčebné rehabilitace zejména František Véle,^[1] jeden z protagonistů Pražské myoskeletální školy.

Kineziologické vyšetření provádí fyzioterapeut. Hodnotí tělo aspekcí, pohovorem, vyhmatáváním a svým funkčním myšlením. Hodnotí především (podle prof. Lewita):^[2]

• Postavení pánve (horizontálně vyrovnána či klopena vlivem rozdílu délek nohou či rotací pánevních kostí)
• Pohyblivost sakroiliakálního skloubení
• Pohyblivost atlanto-okcipitálního skloubení
• Napětí žvýkacího svalstva
• Napětí šíjového svalstva vstoje, napětí předních kývačů (mm. scaleni, stclm.) a pohyb paravertebrálního svalstva při rotacích hlavou (zvedání zadních pánevních spin)
• Hybnost sternoklavikulárního a akromioklavikulárního kloubu
• Rozsahy ramenních kloubů (resp. celého ramenního pletence – zkrácení prsních svalů, bicepsu brachii, stav mezilopatkových fixátorů)
• Páteřní rekurvaci (hyperlordóza, hyperkyfóza, skolióza, vyrovnaná páteř, předsunuté držení hlavy, trupu)
• Pružnost lumbosakrální fascie
• Napětí gluteálních svalů a hamstringů
• Rozvíjení páteře do záklonu, předklonu, úklonů
• Symetrii zátěže dolních končetin – klidovou i při šlapání na místě
• Vyšetření dechu a dechové vlny vstoje (brániční dech)
• Chůzi vpřed i vzad (kladení nohou, odvíjení, napětí a průběh lýtkových svalů a achillovy šlachy)
• Stav nožních kleneb (plochonoží)
• Napětí šíjového svalstva v sedu
• Napětí břišního svalstva vstoje i vsedu
• Symetrii těla vleže (polohocit osy, vyosení, vytočení nohou)
• Dechovou vlnu vleže
• Vyšetření kloubní volnosti vleže – rozsahy kyčlí, kolen, kluznost patel, volnost fibulární, pohyb kotníků a prstců
• a jiné…

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kinesiology na anglické Wikipedii.

• JANDA, Vladimír, Funkční svalový test (1952)
• LEWIT, Karel, Manipulační léčba (4.vydání 1996)
• VÉLE, František, Kineziologie pro klinickou praxi, (1997)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kineziologie na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.