|
Karl Georg Huyn
Karel Jiří Otto Maria hrabě Huyn (německy Karl/Carl Georg Otto Maria Graf Huyn) (18. listopadu 1857 Vídeň – 21. února 1938 Bolzano) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1879, uplatnil se jako štábní důstojník i jako diplomat. Za první světové války převzal velení armádního sboru na východní frontě, kvůli neúspěchům byl ale odvolán ještě v roce 1914. Po nástupu císaře Karla I. byl znovu povolán do aktivní služby, dosáhl hodnosti generálplukovníka (1917) a v letech 1917–1918 byl posledním rakousko-uherským místodržitelem v Haliči. Po roce 1918 žil v soukromí. Jeho mladším bratrem byl pražský arcibiskup Pavel Huyn. Životopis Pocházel ze šlechtického rodu Huynů,[1] narodil se jako třetí syn generála hraběte Jana Karla Huyna (1812–1889) a jeho manželky Natalie, rozené hraběnky Sarntheinové (1826–1904).[2][3] První vojenské vzdělání získal na kadetní škole v Sankt Pölten, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.[4] V roce 1879 nastoupil jako poručík k dragounskému pluku č. 2. později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni (1881–1883), Jako štábní důstojník poté sloužil v Mariboru a ve Lvově. V roce 1887 byl povýšen na kapitána a sloužil v Přemyšlu. V roce 1892 působil krátce jako vojenský attaché v Bukurešti[5][6] a v hodnosti majora byl pak jmenován šéfem štábu v Krakově. V roce 1899 byl povýšen na plukovníka a byl velitelem 2. hulánského pluku v Tarnówě, kde pak sloužil do roku 1905.[7] V roce 1905 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem jezdecké brigády ve Vídni.[8] Za plnění služebních povinností byl mnohokrát oceněn svými nadřízenými, vrchní velitel armády arcivévoda Bedřich vyzdvihl jeho účast na manévrech v roce 1910. V roce 1910 byl Huyn povýšen na polního podmaršála a převzal velení jezdecké divize v Krakově.[9] První světová válkaPřed první světovou válkou zastával funkci generálního inspektora jezdectva[10] a k datu 1. května 1914 dosáhl hodnosti generála jezdectva. Na začátku první světové války byl jmenován velitelem nově zformovaného 18. armádního sboru a s ním byl začleněn do 4. armády generála Auffenberga na východní frontě.[11] Jako sborový velitel obdržel také titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[12] Po prvních neúspěších u Komarówa byl již v září 1914 zbaven velení a odvolán do Vídně. V roce 1917 byl znovu povolán do aktivní služby, byl povýšen do hodnosti generálplukovníka[13] a stal se místodržitelem v Haliči, protože s místními poměry byl dobře seznámen díky dlouholeté předchozí službě u posádek v Krakově.[14] Z titulu této funkce byl zároveň ředitelem zemského finančního ředitelství a zemské školní rady ve Lvově.[15] V úřadu haličského místodržitele setrval do konce první světové války, po uzavření Brestlitevského míru ale propukly národnostní spory mezi Poláky a Ukrajinci a v oblasti Haliče měly rakousko-uherské úřady stále menší vliv. Haličský zemský sněm 30. října 1918 odhlasoval připojení Haliče k Polsku, navzdory tomu Huyn předal správu regionu do rukou ukrajinských úřadů, což vedlo k dalším konfliktům. K datu 1. prosince 1918 byl penzionován a od té doby žil v soukromí.[16] Tituly a oceněníJako příslušník šlechtické rodiny byl v roce 1883 jmenován c. k. komořím.[17] Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1914 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[18] Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[19][20] Od roku 1912 byl také čestným majitelem hulánského pluku č. 12 ve Varaždíně.[21][22] Rakousko-Uhersko
Zahraničí
RodinaJeho manželkou byla od roku 1892 hraběnka Ignatia Lützowová (1871–1956), která byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[23] Z manželství se narodili dva synové, starší Jan František (1894–1941) sloužil u rakousko-uherského námořnictva, mladší Karel Jiří (1898–1928) byl poručíkem v c. k. armádě.[24] V armádě sloužili také Karlovi bratři Ludvík Josef (1852–1931) a Otto Alois (1859–1928), oba dosáhli hodnosti generálmajora. Další bratr Rudolf (1855–1918) byl státním úředníkem a poslancem říšské rady. Nejznámější ze sourozenců byl nejmladší bratr Pavel (1868–1946), který byl biskupem v Brně (1904–1916) a poté arcibiskupem v Praze (1916–1919), po vzniku Československa pobýval ve Švýcarsku a v Římě. Karlovým bratrencem byl tyrolský místodržitel a rakouský ministr vnitra hrabě Friedrich von Toggenburg (1866–1958). OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
_-_Ribbon_bar.svg){kind=small}
