V roce 1942 ukončil obchodní školu v Praze. Poprvé vystupoval v jedenácti letech jako komparsista v představení Polská krev v Divadle na Vinohradech. Tam si ho všiml rozhlasový režisér Přemysl Pražský, který ho začal obsazovat do rozhlasových rolí. Profesionálně se herectví věnoval od osmnácti let, když jeho první angažmá bylo v divadelní společnosti A. Budínské-Červíčkové, kde hrál do roku 1945. V letech 1945–1947 byl v angažmá na Kladně, v sezóně 1947/1948 pak v divadle Akropolis (pozdější Divadlo města Žižkova). V letech 1948–1950 pokračoval v Divadle S. K. Neumanna a v období 1950–1965 v Městských divadlech pražských.[1] Od roku 1965 pak byl členem činohry Národního divadla v Praze.[2]
Za svůj život ztvárnil stovky divadelních (76), rozhlasových, filmových (150) a televizních (170) rolí. V roce 1993 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Za svoji roli ve filmu Pevnost (1994) byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Dlouho byl jeho velikým přítelem a kamarádem Rudolf Hrušínský, než však toto přátelství na začátku 90. let na čas skončilo. Hrušínský totiž poplácal po zadku přítelkyni Kemra, za což mu Kemr dal facku. Před smrtí Kemra si to ale odpustili, jak vypráví přitelkyně Kemra v pořadu o herci.
Měl mu být udělen titul Zasloužilý umělec, on ovšem poslal dopis do ÚV KSČ, ve kterém stálo: „Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít. Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval.“[3]
V roce 1989 podepsal petici Několik vět, 12. listopadu byl v Římě účasten svatořečení Anežky České, 25. listopadu téhož roku vystoupil na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni.[4]
1985 Václav Nývlt: Neznámý přítel, role: profesor archeologie Návrat; režie: Josef Hajdučík; osoby a obsazení: Pavlovský (Václav Švorc), Tereza (Dana Richterová), JUDr. (František Němec), Jindra (Petr Svoboda), kriminalista (Miloš Rozhoň), Boženka (Daniela Bakerová) a další.
Odkazy
Reference
↑Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN80-7243-121-8
↑Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 214
↑ Děda Komárek by se dnes dožil 96 let: 7 postřehů ze života zbožňovaného Pepíčka Kemra. G.cz. 2018-06-20. Dostupné online [cit. 2020-11-06].
↑MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 272.
Literatura
Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 90, 111, 113, 115–6, 118–121, 127
B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 174
Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, ISBN80-85243-80-6
Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 60, 178, 259, 260, 265, 284, 336, 387, 408, 445, ISBN978-80-200-1502-0
Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN80-7008-107-4. S. 130, 262, 265, 326, 469.
Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN978-80-7277-332-9. S. 582–586.
Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 272
Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN80-901103-0-4. S. 415.
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 214–5
V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN978-80-7360-796-8. S. 319.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN80-7185-246-5. S. 57.
Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 43–4, 53, 134, 143, 146–8, 154, 158, 165–6, 177, 219, 223, 226, 239, 277, 280, 283, 286, 288, 298, 382–4, ISBN80-207-0485-X
Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 16, 18, 20–3, 34, 74, 78, 80, 88, 92, 95, 100, 104, 112, 115, 191, ISBN80-7243-121-8
Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 225, 243, 246, 257, 286, 297, 302, 305, 309, 310, 315–6, ISBN80-85625-19-9