Jan Kuben

Jan Kuben, také Johannes Kuben, nebo Joannes Anton R. Kuben SJ, přezdívaný Domácí Apellés^[1] (15. prosince 1697 Bystrzyca Kłodzka – 1770 Opole) byl člen řádu Tovaryšstva Ježíšova, malíř a freskař pozdního baroka, matematik a učitel, činný v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Byl synem soukeníka Franze Kubena z Kladské Bystřice. V roce 1719 vstoupil do jezuitského řádu jako novic v Brně. V letech 1722–1728 studoval filozofii a teologii v koleji v Olomouci, kde se seznámil s monumentální barokní malbou Jana Kryštofa Handkeho. V roce 1728 byl povolán do koleje v Tarnovských Horách a do rezidence v Piekarech, kde vytvořil oltářní obraz v kostele sv. Rozálie.

Inspirován příkladem Andrey Pozza a jeho traktátu Perspectiva pictorum et architectorum a poučen vlastním studiem geometrie, zařadil se mezi nejvýraznější tvůrce iluzivních kvadratur ve Slezsku i v Čechách. Z vědeckých zájmů vynikl v letech 1733–1737 jako matematik, byl členem prezidia Matematického muzea, profesorem matematiky a katechetou pražské staroměstské koleje Klementinum, v té době nejvýznamnější jezuitské univerzity v zemích České koruny. V témže obodbí namaloval fresky na klenbách a stěnách Starého matematického muzea, fresku v refektáři (nyní Všeobecná studovna Národní knihovny ČR a sedm iluzivních scén na klenbách či oltářích klementinských kaplí.

Od roku 1740 působil především v Brzegu, kde namaloval fresky na klenbě kostela Povýšení svatého Kříže a v chóru iluzivní oltář s výjevem Povýšení sv. Kříže a vnitřní úpravou kostela.

V roce 1757 se přestěhoval do Opole, kde zůstal až do své smrti v roce 1770.

• Oltářní obraz v kostele sv. Rozálie, při jezuitské rezidenci ve Slezských Piekarech
• Nástropní malby ze života sv. Klimenta; v příčné lodi nástěnné malby Příchod Svatých tří králů a Zmrtvýchvstání, na stěnách presbytáře ve štukových rámcích Křest Páně a Svatý Jan Křtitel, vše v kostele sv. Klimenta v Odolena Vodě (1735-1737)^[2] K roku 1735 byl v tamní farní knize zaznamenán jako A. R. P. Joannes Kuben, sacerdos.^[3]
• Proměnění Páně na hoře Tábor ve štukovém rámu a čtyři andílci, na stropě bývalé kaple, (nyní kancelář) v 1. patře Klementina, (30. léta 18. století)^[4]
• Apoteóza sv. Eligia a cechovní poklad staroměstských zlatníků, malba na klenbě bývalé kaple sv. Eligia (nyní kancelář) v 1. patře Klementina, (1737-1738)
• Návštěva Krista v domě Lazarově, freska na západní stěně refektáře Klementina (1738), iluzivní architektura vychází z předloh Andrey Pozza v traktátu Perspectiva pictorum et architectorum. Pozzovi byla původně tato freska zadána, ale zemřel dříve, než ji mohl provést.^[5]
• Oslava Svatého kříže a jezuité v jeho službách, uprostřed Oslava Svatého kříže, okolo devět scén z činnosti jezuitů ve světě, jejich světců a dalších biblických hrdinů; klenba kostela sv. Kříže v Brzegu (1739-1745)
• Povýšení Svatého kříže byzantským císařem Herakleiem a jeruzalémským patriarchou Zachariášem, iluzivní oltář v chóru téhož kostela v v Brzegu.

• OULÍKOVÁ, Petra. Klementinum. 1. vyd. Praha: Národní knihovna ČR, 2019. 278 s. ISBN 978-80-7050-710-0. 
• ŠRONĚK, Michal. Kuben Jan. In: Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1997. Svazek 3 (Dodatky).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Kuben na Wikimedia Commons