|
Ivan Sekanina
Ivan Sekanina (31. října 1900 Nové Město na Moravě – 21. května 1940 koncentrační tábor Sachsenhausen-Oranienburg) byl levicový novinář, obhájce pronásledovaných komunistických představitelů a bojovník proti fašismu[1] Byl synem básníka a kritika Františka Sekaniny a jednou z předních levicových osobností meziválečného období. ŽivotV letech 1919–1923 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, a zpočátku měl poměrně blízko k národně-socialistické straně. Později, inspirován svým přáteli, politikem Bohuslavem Vrbenským a básníkem Jiřím Wolkerem,[2] se přiklonil k levici.[3] Do Komunistické strany Československa vstoupil roku 1925,[1] nabídl straně své právnické služby a stal se právním zástupcem komunistické strany a Rudého práva.[3] Tato jeho práce ovšem odrazovala řadu klientů.[2] Sekanina se přátelil s mnohými předními komunisty té doby – mj. s Fučíkem, Vančurou, Clementisem, Slánským, Švermou, Kopeckým a dalšími. V roce 1933 v jeho kanceláři začala pracovat Gertruda Stiassna, kterou si v roce 1935 vzal.[2] Od roku 1938 vedli svou kancelář společně.[3]  Stal se významným obhájcem obviněných dělníků a komunistů.[2] Historik Jiří Pernes charakterizuje jeho advokátní styl takto: „Nešlo mu vůbec o spravedlnost, nezkoumal podstatu sporu, záleželo mu jen na tom, aby komunisty uchránil od trestu, třeba zaslouženého.“[2] Silně se angažoval v inscenovaném procesu s G. Dimitrovem a jeho druhy, obviněnými v roce 1933 ze zapálení Říšského sněmu. Původně se měl stát v lipském procesu obhájcem spoluobžalovaného předsedy poslanecké frakce E. Torglera, ale říšská justice to nedovolila. Obhajoba se však změnila v obžalobu fašismu, a to nebylo Sekaninovi odpuštěno. Nakonec museli být obžalovaní osvobozeni.[4] Ve 30. letech byl spoluzakladatelem a funkcionářem mnoha levicových a antifašistických organizací – Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení se SSSR, Levé fronty,[1] Svazu přátel SSSR, Výboru na pomoc demokratickému Španělsku, Ligy pro lidská práva, Šaldova komitétu, Socialistické akademie a Divadla E. F. Buriana D 34.[1] Roku 1938 se stal jedním z organizátorů petiční akce čs. inteligence na obranu republiky před hitlerovskou agresí Věrni zůstaneme. Spolu s filosofem a sociologem Josefem Fischerem koncipoval definitivní text této vlastenecké a antifašistické výzvy.[2] Zatčen byl ihned po příchodu nacistů 16. března 1939. Vězněn byl nejprve na Pankráci, později byl převezen do Berlína, kde s ním byl připravován politický proces.[4] Po vypuknutí druhé světové války se stal připravený proces zbytečným a Sekanina byl deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen,[3] kde 21. května 1940 zahynul. Před smrtí přijal katolickou víru.[5] V roce 1949 byl Ivan Sekanina in memoriam vyznamenán Řádem bílého lva.[4] OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||
.jpg)
