Ivan Pietor (29. července 1904 Turčianský Svätý Martin – 6. června 1977 Trenčín [ 1] ) byl slovenský a československý právník, politik, poválečný pověřenec spravedlnosti , poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu a ministr vlád Československa. Po roce 1948 byl vytlačen z politického života a pronásledován.
Biografie
V roce 1921 absolvoval gymnázium v Turčianském Svätém Martinu, v letech 1921 –1926 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy . Od roku 1930 do roku 1944 působil jako advokát v Bratislavě . Během studií se začal veřejně angažovat. Byl členem akademického spolku Detvan . Za druhé světové války působil v odboji, spolupracoval s Vavro Šrobárem , podílel se na hospodářské přípravě slovenského národního povstání a zasedal v povstalecké Slovenské národní radě a v 1. Sboru pověřenců byl pověřencem spravedlnosti (spolu s Jozefem Šoltészem , kterému pak ve 2. Sboru pověřenců dělal zástupce. Organizoval přechody francouzských zajatců z Maďarska na Slovensko a jejich začlenění do ozbrojených povstaleckých složek. Od října 1944 do ledna 1945 působil v ilegalitě. Od února 1945 se stal pracovníkem legislativního odboru při předsednictvu delegace Slovenské národní rady na osvobozeném území v Košicích a stal se zástupcem pověřence vnitra. Byl mu udělen Řád Slovenského národního povstání , francouzský Řád čestné legie a Croix de guerre a polský Řád Polonia Restituta .[ 2] [ 3] [ 4]
Ve 4. Sboru pověřenců na počátku roku 1945 působil na postu zástupce pověřence vnitra Gustáva Husáka .[ 5] V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady . Zasedal zde do roku 1946.[ 6]
V letech 1945 –1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde formálně zasedal až do voleb roku 1948 .[ 7] [ 8]
Zastával i vládní funkce. V letech 1945 –1946 byl ministrem pro vnitřní obchod v první vládě Zdeňka Fierlingera a druhé vládě Zdeňka Fierlingera a pak v letech 1946–1948 ministrem dopravy v první vládě Klementa Gottwalda .[ 9] [ 3] [ 10]
Na jaře 1946 byl členem užšího předsednictva Demokratické strany. Na podzim 1946 stál v čele frakce, která chtěla sesadit z čela strany předsedu Jozefa Lettricha a nastolit smířlivější kurz vůči KSČ , jež po vítězství Demokratické strany ve volbách 1946 stupňovala své útoky na demokraty. Členové frakce neměli za cíl zničit stranu jako nezávislou sílu slovenské politiky ale spíš byli vedeni mylným přesvědčením, že agitace KSČ proti DS je cílena pouze na luteránsko-agrárnické křídlo. Pietorův pokus o zvrat byl každopádně neúspěšný.[ 11]
V únoru 1948 podal spolu s dalšími ministry za DS demisi.[ 12] Po únorovém převratu v roce 1948 odešel z politického života. Byl pronásledovaný komunistickým režimem. Pracoval jako dělník a podnikový právník v Bratislavě. Později byl vysídlen do Zlatých Moravců . Jako penzista žil v Trenčíně. Amatérsky se zabýval malbou.[ 2] [ 3]
Byl vnukem novináře Ambra Pietora a bratrem herečky Nadi Hejné . Jeho synem byl divadelní režisér Miloš Pietor .[ 2]
Odkazy
Reference
↑ Ivan Pietor [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-02]. Dostupné online .
↑ a b c Historický kalendár: † Ivan Pietor [online]. ep.edu.sk [cit. 2012-01-02]. Dostupné online . (slovensky) [nedostupný zdroj ]
↑ a b c PARENIČKA, Pavol: Pietrovci v slovenskej politike [online]. snk.sk [cit. 2012-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-27. (slovensky)
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech . Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X . S. 623.
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech . Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X . S. 623–624.
↑ http://www.psp.cz/eknih/1945snr/stenprot/012schuz/s012001.htm
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-02]. Dostupné online .
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-09.
↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004 . Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8 . S. 1198.
↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století . Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3 . S. 303.
↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004 . Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8 . S. 1194, 1197.
↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století . Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3 . S. 365.
Externí odkazy
První vláda Zdeňka Fierlingera / Košická vláda Ministerský předseda Členové v den jmenování vlády4. dubna 1945
Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD ) •
Václav Majer (ministr výživy, ČSSD ) •
Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS ) •
Vavro Šrobár (ministr financí, DS ) •
Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS ) •
Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS ) •
Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ ) •
Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ ) •
Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ ) •
Václav Kopecký (ministr informací, KSČ ) •
Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS ) •
Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS ) •
Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS ) •
Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS ) •
Josef David (náměstek předsedy vlády, ČSNS ) •
Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS ) •
Jaroslav Stránský (ministr spravedlnosti, ČSNS ) •
Jan Šrámek (náměstek předsedy vlády, ČSL ) •
František Hála (ministr pošt, ČSL ) •
Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL ) •
Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) •
Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) •
Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) •
Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník) Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty . Vládní politika vycházela z Košického vládního programu .
Druhá vláda Zdeňka Fierlingera / Vláda Národní fronty Ministerský předseda Členové v den jmenování vlády6. listopadu 1945
Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD ) •
Václav Majer (ministr výživy, ČSSD ) Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS ) •
Vavro Šrobár (ministr financí, DS ) •
Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS ) •
Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS ) •
Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ ) •
Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ ) •
Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ ) •
Václav Kopecký (ministr informací, KSČ ) •
Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS ) •
Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS ) •
Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS ) •
Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS ) •
Jaroslav Stránský (náměstek předsedy vlády, ČSNS ) •
Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS ) •
Prokop Drtina (ministr spravedlnosti, ČSNS ) •
František Hála (náměstek předsedy vlády, ČSL ) •
František Hála (ministr pošt, ČSL ) •
Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL ) •
Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) •
Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) •
Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) •
Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník) Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty . Vládní politika vycházela z Košického vládního programu .
První vláda Klementa Gottwalda Předseda vlády Členové v den jmenování vlády2. července 1946
Zdeněk Nejedlý (ochrana práce a sociální péče, KSČ ) •
Jaromír Dolanský (finance, KSČ ) •
Václav Kopecký (informace, KSČ ) •
Antonín Zmrhal (vnitřního obchodu – demise 3. prosince 1947, KSČ ) •
Václav Nosek (vnitro, KSČ ) •
Jan Masaryk (zahraničí, nestraník) •
Ludvík Svoboda (obrana, nestraník) •
Jan Šrámek (Náměstek předsedy vlády, ČSL ) •
František Hála (pošty, ČSL ) •
Adolf Procházka (zdravotnictví, ČSL ) •
Alois Vošahlík (technika, bez portfeje – zemřel 8. srpna 1946, ČSL ) •
Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády – odvolán 25. listopadu 1947, Demokratická strana ) •
Ivan Pietor (doprava, Demokratická strana ) •
Ján Lichner (Státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, Demokratická strana ) •
Mikuláš Franek (sjednocení zákonů , Demokratická strana ) •
Petr Zenkl (náměstek předsedy vlády, ČSNS ) •
Hubert Ripka (zahraniční obchod, ČSNS ) •
Jaroslav Stránský (školství a osvěta, ČSNS ) •
Prokop Drtina (náměstek předsedy vlády, ČSNS ) •
Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády – zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD ) •
Bohumil Laušman (průmyslu - zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD ) •
Václav Majer (výživy, ČSD ) •
Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS ) •
Július Ďuriš (zemědělství, KSS ) •
Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS ) Členové jmenovaní později
28. srpna 1946 3. prosince 1947 25. listopadu 1947
Kurzívou jsou označeni ministři, kteří podali demisi k 25. únoru 1948 .