Infračervená spektroskopieInfračervená (IČ) spektroskopie nebo vibrační spektroskopie (InfraRed (IR) spectroscopy) je metoda fyzikální analýzy, která je založena na měření interakce infračerveného záření (vlnová délka 800 nm až 1 mm) s látkou, která je složena z molekul. Při této interakci dojde k absorpci vhodného fotonu molekulou látky a ten změní její vibrační nebo rotační pohyb. Tyto změny jsou pro každou látku charakteristické. Díky infračervené spektroskopii je možné tyto změny změřit a použít k další analýze. Infračervená spektroskopie patří mezi absorpční metody, neboť zkoumá spektrum vzniklé absorpcí záření daným vzorkem. Umožňuje kvalitativní i kvantitativní analýzu.[1] Používá se k identifikaci neznámých látek, ke kvantitativnímu stanovení známých látek nebo k objasnění jejich struktury. Umožňuje pracovat s látkami v pevné, kapalné nebo plynné formě. Infračervená spektroskopie je jednou z metod molekulární spektroskopie, která je založena na excitaci energetických stavů v molekulách. Podobnými metodami jsou Ramanova spektroskopie a UV/VIS spektroskopie. Všechny tyto spektroskopické metody analytické chemie patří mezi metody elektromagnetické spektroskopie. Infračervené zářeníInfračervené záření je elektromagnetické záření s vlnovou délkou větší než má viditelné světlo, ale menší než má mikrovlnné záření. Název znamená pod červenou (latinsky infra – česky pod, latinsky red – česky červený). Infračervená spektroskopie pracuje se zářením v infračervené oblasti elektromagnetického spektra, které má vlnovou délku 0,78 až 1000 μm, vlnové číslo (vlnočet, kmitočet, frekvence) 10 až 4000 cm−1 a energii fotonů 0,0012 až 1,63 eV. Tuto oblast můžeme dále rozdělit na tři části (dekády):[1]
Platí, že pokud je látka ozářena elektromagnetickým zářením, jsou absorbovány pouze určité vlnové délky, vlnová čísla a určité energie. Infračervené záření má tyto hodnoty v rozsahu energií rotačních úrovní malých molekul a vibračních úrovní molekulárních vazeb. Proto vede absorpce infračerveného záření k rotačnímu a vibračnímu vybuzení vazeb. Parametry absorpce jsou charakteristické pro příslušné vazby, a proto lze tímto způsobem identifikovat látky a jejich strukturu. Množství absorbovaného záření lze zaznamenat dvěma způsoby:
Pro přepočet transmitance na absorbanci platí vzorec: A = − log(T) Vibrační a rotační pohybMikroskopicky lze látky charakterizovat jako soubory různě vázaných stavebních částic (molekuly, atomy a ionty). Stavební částice nejsou vůči sobě nehybné, ale v určitém pohybu, který může být:
Vysvětlením vibračních a rotačních pohybů mezi sousedními atomy a molekulami je jejich vzájemná interakce – přitažlivost nebo odpudivost. To způsobuje, že jejich vazebná vzdálenost je na optimální úrovni. Mechanicky si to lze představit, jako by tyto částice byly navzájem spojeny pružinami. Síla potřebná k vychýlení pružiny je popsána Hookovým zákonem pružiny. Pokud je taková molekula vystavena infračervenému záření, dochází k jejímu vybuzení, tedy ke změně vibračních nebo rotačních pohybů a tím ke změně vazebných vzdáleností. Vibrační pohyb
Typy vibračních pohybůValenční a deformační vibraceV infračervené spektroskopii organických sloučenin se rozpoznávají dvě hlavní oblasti vibrací v molekulách:
Rotační pohyb
Vibračně rotační pohyb
Absorpce infračerveného zářeníInfračervené záření se energeticky nachází v rozsahu rotačních úrovní malých molekul a vibračních úrovní molekulárních vazeb. Proto jeho absorpce vede ke změně rotace malých molekul nebo vibračnímu buzení vazeb. Dochází tedy k excitaci molekul na vyšší energetickou vibrační nebo rotační hladinu. Energie záření, která je k tomu zapotřebí, je pro příslušné molekuly a vazby charakteristická a musí splňovat určitá kritéria:
PřístrojeInfračervená spektroskopie se provádí pomocí přístroje zvaného infračervený spektrometr, který produkuje infračervené spektrum, nechá jej působit na zkoumanou látku a potom vzniklé spektrum vyhodnotí. Běžným laboratorním přístrojem, který tuto techniku využívá, je infračervený spektrometr s Fourierovou transformací (FTIR). Výsledkem měření je infračervené spektrum, které lze vizualizovat v grafu absorpce (nebo propustnosti) infračerveného světla. Na svislé ose je absorpce a na vodorovné ose vlnočet nebo vlnové délky. Výhodou infračervené spektroskopie je nízká spotřeba vzorku a nedestruktivnost metody, například při použití bezkontaktního spektrometru či infračerveného mikroskopu. Metody spektrální analýzy patří k velmi významným fyzikálním metodám chemické analýzy. Jejich největšími přednostmi jsou rychlost, přesnost a citlivost. K rozboru látky stačí její minimální množství a metoda navíc umožňuje její kvalitativní i kvantitativní analýzu. Aplikace
OdkazyReference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Infrarotspektroskopie na německé Wikipedii a Infrared spectroscopy na anglické Wikipedii. Externí odkazy
|