Imeretské království

Imeretské království იმერეთის სამეფო (ka) ↓ 1260–1810 ↓ vlajka znak
Geografie Imeretské království roku 1490
Hlavní město	Kutaisi
Obyvatelstvo
Jazyky	gruzínština
Náboženství	ortodoxní
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Vznik	1260 – David I., součástí Gruzínského království
Zánik	1810 – rozpad
Státní útvary a území
Předcházející Gruzínské království Následující Ruská říše Abchazské knížectví Svanetské knížectví Megrelské knížectví Gurijské knížectví

Dějiny Gruzie
PRAVĚK
Kultura Šulaveri-Šomu
DOBA BRONZOVÁ
Kura-arakská kultura Trialetská kultura Kolchidská kultura Diaochie
STAROVĚK A ANTIKA
Kolchida Ibérské království Lazika Římská nadvláda nad Gruzií
RANÝ STŘEDOVĚK
Iberské knížectví Argvetie Heretie Tbiliský emirát Arabská vláda v Gruzii
VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK
Abchazské království Tao-Klardžetie Gruzínské království
NOVOVĚK
Kartlijské království Kachetské království Imeretské království Kartlijsko-kachetské království
RUSKÁ NADVLÁDA
Kutaiská gubernie Tbiliská gubernie Gruzínské národní obrození
MODERNÍ DĚJINY
Gruzínská demokratická republika Invaze Rudé armády do Gruzie Srpnové povstání
Gruzínská SSR
Gruzie
z • d • e

Imeretské království nebo Království Imeretie (gruzínsky იმერეთის სამეფო, latinizovaně imeretis samepo) byla monarchie na území dnešní Gruzie. Hlavním městem bylo Kutaisi.^[1] Existovalo jako samostatný útvar v letech 1455–1810. Předtím, od roku 1260, v rámci Gruzínského království. Osamostatněno bylo dynastií Bagrationů poté, co se Gruzínské království rozpadlo. Imeretské království se rozvíjelo jen s obtížemi, neboť několik století bylo bojištěm mezi gruzínskými a osmanskými silami. Tlak Osmanů přinutil imeretské panovníky podvolit se Moskvě, a získat tak její pomoc a ochranu. V roce 1650 uznali ruskou suverenitu a v roce 1769 ruská armáda Osmany vyhnala. Rusové se však s podřízeností nespokojili a usilovali o plné pozření království. Na nátlak generála a guvernéra Pavla Cicianova udělal v roce 1804 poslední imeretský král Šalamoun II. z Imeretie čistě vazalský stát Ruského impéria. V roce 1810 byl Rusy zcela sesazen, což znamenalo definitivní konec království. Knížectví Megrelie, Abcházie a Gurie se s tím nesmířili, odtrhli se od Imeretie a vyhlásili nezávislost. I ty byly ale později pohlceny Ruskem. V letech 1819–1820 proběhlo protiruské imeretské povstání.

• David I. (1258–1293)
• Constantine I. (1293–1326)
• Michael (1326–1329)
• Bagrat I. (1329–1330)
• Alexandre I. (1387–1389)
• George I. (1389–1392)
• Constantine II. (1396–1401)
• Demetrius I. (1401–1455)

• Demetrius II. (1446–1452)
• Bagrat II. (1463–1478)
• Alexander II. (1478–1510)
• Bagrat III. (1510–1565)
• George II. (1565–1585)
• Levan (1585–1588)
• Rostom (1588–1589, 1590–1605)
• Bagrat IV. (1589–1590)
• George III. (1605–1639)
• Alexander III. (1639–1660)
• Bagrat V. (1660–1661, 1663–1668, 1669–1678, 1679–1681)
• Vachtang Tčutčunašvili (1661–1663)
• Archil (1661–63, 1678–79, 1690–91, 1695–96, 1698)
• Demetre (1663–1664)
• George IV. (1681–1683)
• Alexander IV. (1683–1690, 1691–1695)
• Simon (1699–1701)
• George V. (1696–1698)
• Mamia (1701–02, 1711, 1713)
• George VI. (1702–1707)
• George VII. (1707–11, 1712–13, 1713–16, 1719–1720)
• George VIII. (1716)
• Alexander V. (1720–1741, 1741–1746, 1749–1752)
• George IX. (1741)
• Mamuka (1746–1749)
• Šalamoun I. (1752–1766, 1768–1784)
• Teimuraz (1766–1768)
• David II. (1784–1789, 1790–1791)
• Šalamoun II. (1789–1790, 1792–1810)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Imeretské království na Wikimedia Commons