Gratiánův dekretGratiánův dekret, původně Concordia discordantium canonum (česky „Soulad rozporných kánonů“), je kompendium církevních předpisů vydaných před rokem 1140. Jeho autorem je mnich a učitel boloňské univerzity Gratianus, podle něhož se obvykle nazývá. Patří k zakladatelským dílům církevního práva a západní právní vědy vůbec. Popis„Soulad rozporných kánonů“ čili Decretum Magistri Gratiani vzniklo jako učebnice církevního práva na boloňské univerzitě. Gratián mohl navázat na několik předchůdců a jeho vzorem byl Corpus iuris civilis, soustavná kodifikace římského práva, kterou dal roku 534 vypracovat císař Justinián I. Dekret Gratiánův má tři hlavní části:
VýznamDialektická forma diskuse v jednotlivých kapitolách vybízela čtenáře, aby se do ní také zapojili a Gratiánovy názory komentovali. Některé z těchto komentářů se pak také opisovaly a šířily a staly se základem vyučování práva na univerzitách. Když papež Pius V. roku 1566 zadal vypracování nového Korpusu kanonického práva (Corpus iuris canonici),[zdroj?!] stal se upravený text Dekretu Gratiánova jeho první částí a v římskokatolické církvi měl legální platnost až do 27. května 1917, kdy byl promulgován Kodex kanonického práva (Codex iuris canonici).[zdroj?!] Gratian je právem považován za zakladatele vědy církevního práva. Bologna se díky němu stala evropským centrem studií "obojího práva" (ius utrumque, odtud i zkratka JUDr., juris utriusque doctor) pro několik následujících století. Externí odkazy
|