|
František Ringhoffer IV.
František Ringhoffer, německy Franz Ringhoffer, plným jménem František Josef Leopold Emanuel Rudolf svobodný pán z Ringhofferů[1] (31. května 1874 Smíchov[2] – 30. listopadu 1940 Praha-Smíchov) byl česko-německý průmyslník z rodiny Ringhofferů, předposlední rodinný ředitel stejnojmenného koncernu. ŽivotMládíNarodil se na Smíchově u Prahy jako nejstarší ze čtyř dětí Františka Ringhoffera III. a jeho ženy Františky, rozené Kleinové. Po dokončení vzdělání nastoupil jako společník do rodinné strojírenské firmy Ringhofferovy závody sídlící na Smíchově. Kariéra.jpg) Jakožto nejstarší syn následně po smrti svého otce roku 1909 převzal pozici prezidenta podniku Ringhoffer s přidruženou Kopřivnickou vozovkou a dalšími podniky. V čele společnosti roku 1911 provedl transformaci firmy v akciovou společnost a nadále ji zdárně rozvíjel. Během první světové války vyrobila firma přes 20 tisíc vagonů. Později, když koupila i automobilku v Kopřivnici, přejmenovala se Ringhoffer-Tatra a postupně ovládala i další vagonky a elektrotechnické firmy v Československu (Moravskoslezskou vagónku ve Studénce, Waggonfabrik Bohemia v České Lípě, Továrnu na vozy v Kolíně, Elektrotechnickou továrnu Josefa Sousedíka ve Vsetíně). Stala se tak vůbec největším výrobcem vagónů na světě.[3] Ve vedení firmy jej na přelomu 20. a 30. let nahradil bratr Hanuš, František pak nadále vykonával místo ředitele smíchovské továrny.[3] V letech 1929–1930 firma Ringhoffer vyrobila salonní železniční vůz Aza 80 pro prezidenta republiky T. G. Masaryka. Rovněž pokračovala v trendu téměř výhradního dodavatele tramvajových souprav pro Elektrické podniky hlavního města Prahy.[4] Dále působil též jako např. člen správních rad subjektů Báňská a hutní společnost v Brně, Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, firma Cosmanos, spojené textilní továrny a tiskárny Josefův Důl a Allgemeine osterr. Boden-Credit Anstalt ve Vídni. Rovněž byl nadšeným hráčem golfu, na svém zámku ve Štiříně zřídil golfové hřiště a roku 1931 se stal i vůbec prvním prezidentem nově založeného Golfového svazu ČSR.[5] Po obsazení českých zemí v březnu 1939 přijala celá rodina Ringhofferů říšskoněmecké občanství. Tyto kroky byly pravděpodobně vedeny pragmatickou snahou o zachování nezávislosti rodinného koncernu. ÚmrtíFrantišek Ringhoffer IV. zemřel 30. listopadu 1940 na Smíchově. Pohřeb se uskutečnil o tři dny později v bazilice sv. Václava na Smíchově. Jeho tělo bylo následně převezeno do rodinné hrobky v Kamenici u Prahy.[1] Ve vedení smíchovské vagónky zůstal až do své smrti. Po smrtiVedení závodu následně převzal Hanuš Ringhoffer, Františkův nejmladší sourozenec. Hanuš byl po konci druhé světové války a osvobození Československa pro obvinění z kolaborace s nacistickým režimem zatčen a uvězněn. Zemřel v prosinci 1946 v internaci v Mühlbergu an der Elbe,[6] jakožto poslední člen dynastie. Závod pak podlehl procesu znárodnění a v dalších letech pak používal název Tatra Smíchov. RodinaByl ženat se svojí sestřenicí Leopoldinou „Inou" sv. p. Ringhofferovou (1879–1956). Z manželství vzešly dvě děti. Dcera Alžběta (1901–1968) byla manželkou hraběte Rudolfa Serényiho (1902–1954), nejmladšího syna moravského zemského hejtmana Otty Serényiho. Syn František (1902–1937) se v roce 1936 oženil s Marií Karolínou Nádhernou z Borutína (1915–2004), ale zemřel již následujícího roku na urosepsi ve věku pětatřiceti let.[7] Členové rodiny byli nuceni při odsunu německého obyvatelstva z ČSR v letech 1945 až 1948 opustit zemi. Leopoldina zemřela roku 1956 ve Frankfurtu nad Mohanem v západním Německu. PamátkaV roce 2020 pražský Dopravní podnik na jeho počest pojmenoval tramvajový vůz Škoda 15T.[4] OdkazyReference
Externí odkazy
Literatura
|
||||||||||||||||||||||||
