|
František Pastrnek
František Pastrnek (4. října 1853 Kelč[1] – 17. února 1940 Praha[2]) byl český jazykovědec, slavista, paleoslovenista, bohemista, slovakista, literární historik, etnograf, dialektolog, publicista, editor staroslověnských a církevněslovanských literárních památek, bibliograf a vysokoškolský pedagog. ŽivotStředoškolská studia absolvoval na gymnáziích v Olomouci a Uherském Hradišti (maturita 1873), po krátké vojenské službě studoval klasickou filologii na Vídeňské univerzitě (absolutorium 1881).[3]Souběžně vykonával funkci prefekta v Löwenburském konviktu (1875–1878),[4]v letech 1878–1885[4]byl gymnaziálním profesorem ve Vídni-Josephstadtu a docházel na slavistické přednášky profesorů Vatroslava Jagiće a Franja Miklošiče.[3] V roce 1886 získal na vídeňské univerzitě doktorát filozofie,[3] o dva roky později (1888) zde v oboru slovanská filologie habilitoval.[3]Na univerzitě ve Vídni přednášel jako soukromý docent od roku 1888 do 1895,[4]mimořádným profesorem Filozofické fakulty UK v Praze se stal v roce 1895,[5]řádným profesorem slovanské filologie byl ustanoven roku 1902 a v této pozici působil až do svého odchodu na odpočinek (1924).[4]Ve funkčním období 1904–1905 byl děkanem FF UK, v čele univerzity jako její rektor stál v letech 1923–1924. Vedle své badatelské, akademické, publikační a editorské činnosti byl významným organizátorem českého vědeckého života mj. jako ředitel slovanského semináře (od 1907), stál u zrodu Kanceláře Slovníku jazyka českého,[5]v níž od třicátých let 20. století vznikal Příruční slovník jazyka českého. Od roku 1906 byl prvním a dlouholetým předsedou Svazu osvětového[6] a členem řady českých i zahraničních vědeckých společností, včetně ruské a bulharské akademie věd,[3] výrazně se zapojil do činnosti Klubu moderních filologů, Národopisné společnosti, Učené společnosti Šafaříkovy a Matice slovenské.[7] Jeho zásluhy o vědní obor slovanská filologie byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění (dopisující člen od 2. 12. 1893, mimořádný 1. 7. 1904, řádným členem zvolen 3. července 1908)[4]a Královské české společnosti nauk (mimořádný 10. 1. 1900, řádný od 12. ledna 1910). V letech 1915–1916 a 1923–1940 zastával funkci předsedy III. třídy ČAVU pro jazykozpyt a literární historii,[4]významné bylo rovněž jeho redakční angažmá v Listech filologických, Národopisném věstníku českoslovanském[7]a Věstníku slovanských starožitností.[5] Zemřel roku 1940 v Praze. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.  Rodinný životDne 3. října 1884 se ve Vídni oženil s Marií Cehákovou (1849–??); František Pastrnek byl v té době suplujícím gymnaziálním profesorem.[8] Ve Vídni se manželům Pastrnekovým narodily dcery Marianna (1888–??) a Johanna (1889–??). Od roku 1895 žila rodina v Praze.[9] DíloVědecké dílo prof. Františka Pastrnka sice bylo převážně zaměřeno na paleoslovenistiku (staroslověnské a církevněslovanské písemnictví různých redakcí, cyrilometodějská problematika, hláskosloví, skladba a zejména morfologie staroslověnského jazyka),[10]průkopnicky však také přispěl k rozvoji české (v oblasti moravských dialektů) a slovenské dialektologie i národopisu. Zabýval se rovněž vztahem slovenštiny jako celku k češtině i k jejím sousedním nářečím polským a rusínským, okrajově se dotkl některých problémů komparistiky slovanských jazyků a staročeské lexikografie.[3]Byl též uznávaným bibliografem oboru. Publikace
Sborníky
Studie, články a statěVycházely v odborných časopisech i neperiodických tiskovinách Archiv für slavische Philologie (Berlín), Časopis Musea království Českého, Časopis Matice moravské, Listy filologické, Slovenské pohľady (Turčiansky sv. Martin), Věstnících ČAVU a v tiscích vydávaných Svazem osvětovým. OdkazyReference
Literatura
Související články
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||
