|
František Flasar
František Flasar (23. března 1903 Červenka – 20. února 1989 Červenka) byl český malíř a štukatér. ŽivotopisNarodil se v Července ve Svatoplukově ulici č.p. 49 v rodině nádeníka. Měl tři sourozence. Po vychození obecné školy šel do učení Aloisu Machovi, malíři a natěrači z Litovle, kde se vyučil natěřečem, malířem pokojů a písma. Po vyučení v roce 1917 u Macha zůstal jako zaměstnanec. V roce 1929 se oženil s Marií Kubíčkovou z Červenky, kde společně žili u jejích rodičů, ale svou malířskou živnost provozoval v Litovli. V roce 1930 se manželům narodil syn Ivo a o tři roky poté dcera Olga (1933). Roku 1937 se rodina přestěhovala do nově postaveného jednopatrového domu ve Válkově ulici 190 v Července. V tomto domě bydlela i dcera Olga s rodinou, než jí malíř pomohl postavit dům v Třebízského ulici, který vyzdobil plastikou tří hrajících si dívek – svých vnuček. V uvolněném pokoji si Flasar zřídil ateliér.[1] V roce 1942 v Brně absolvoval školu uměleckých řemesel v Brně. Za 2. světové války získal od vládního komisaře pověřeného správou Litovle, Fritze Mekisky, velkou zakázku na výmalbu obřadní síně na radnici v Litovli. Zde vytvořil cyklus sedmi lunet s výjevy z historie města. Poslední scéna zobrazující obsazení Litovle Němci v roce 1939 byla roku 1946 opět Flasarem přemalována na obraz osvobození Litovle Rudou armádou. Po válce byl na základě výnosu Zemského národního výboru v Brně zaregistrován pod číslem 303 v seznamu výtvarných umělců. Od 50. let působil jako výtvarník Okresního domu osvěty, ze kterého se v 60. letech stal Spojený závodní klub ROH pod správou národního podniku Tesla. V 60. letech začal úzce spolupracovat s akademickým malířem Františkem Peňázem. Společně se věnovali opravám kostelů na Moravě, kde vytvořili řadu stropních a oltářních obrazů.[2] Na popud malíře Peňáze vytvořil Flasar i plastiky ke dvěma křížovým cestám.[1] V 80. letech se mu rychle zhoršilo zdraví. V osmdesáti letech ho postihla mozková příhoda, po které byl upoután na lůžko. I přes péči dcery Olgy se malířův stav zhoršoval a vyžadoval celodenní profesionální péči. Proto byl na žádost rodiny umístěn do domova důchodců v Července, kde zemřel 20. února 1989.[3] DíloFrantišek Flasar byl všestranně kulturně činný. Působil i mezi divadelními ochotníky. Maloval kulisy, pomáhal s výpravou, hrál i režíroval divadelní hry. Věnoval se výtvarné práci v mnoha oborech (nástěnné malby, obrazy, kresby, ilustrace knih, plastiky, sgrafita v exteriérech i interiérech, restaurování). Na popud Františka Peňáze vytvořil i plastiky dvou křížových cest: starší a větší (65×35 cm) bez popisu jednotlivých zastavení a mladší menší (30×30 cm) s popisem. V roce 1968 ilustroval Báje a pověsti z Vizovických hor od Františka Millera, které vyšly v Bojkovicích. Sgrafity vyzdobil mnoho fasád rodinných domů i veřejných staveb na Litovelsku, ale dále také na Šumpersku a v Luhačovicích. Jako vzory sloužily Flasarovi obrazy Josefa Mánese, Mikoláše Alše i hanácké kroje.[1] První sgrafita začal vytvářet již před 2. světovou válkou. Dvě sgrafita v Bezručově ulici č.p. 631 v Litovli jsou datována rokem 1939, v roce 1947 vytvořil Flasar sgrafito na levé stěně budovy školy v Července, z roku 1955 pocházelo dnes již zaniklé sgrafito s poutačem na litovelské muzeum na štítě domu v Parku Míru. Sgrafita zobrazují Hanáky v krojích, biblické a mytologické výjevy, lovce a zvířata,hasiče zemědělce při práci nebo symboly výrobních podniků.[1] Namaloval také řadu akvarelů a olejů. Ojedinělými jsou obrazy na způsob vitráže ve vinných sklepech v Čejkovicích, mozaika umístěná v areálu bývalých radiokomunikací v Litovli a dřevořezby hlav.[3] Výstavy
OdkazV roce 2009 vydal obecní úřad v Července almanach o životě a díle Františka Flasara. Obrazové přílohy převážně dodala a zpracovala jeho vnučka Vlasta Lachnitová s rodinou. Textovou část vypracovala kronikářka obce Červenka, Mgr. Petra Prucková.[4] Galerie
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||
