Folio

Folio nebo in folio (z lat. folium, list), zkráceně také 2° nebo fo, je označení pro největší formát knih, který vzniká jedním přeložením archu papíru. Foliový formát má obvykle výšku 380 mm nebo větší. Kniha tohoto formátu se nazývala foliant.

Až do poloviny 19. století se papír vyráběl ručně v jednotlivých arších. Jeho velikost byla dána papírenským sítem a možnostmi dělníka s ním manipulovat. Pro tisk in folio se na arch umístily z každé strany dvě tiskové stránky, arch se jednou přeložil, několik archů se vložilo do sebe a svázaly se do knihy. Vynálezem strojní výroby papíru v nekonečných pásech, které lze řezat na téměř libovolné rozměry, ztratilo označení svůj původní smysl, přesto se i dnes někdy užívá jako označení knih velkého formátu čili foliantů.

Nejstarší prvotisky – počínaje Gutenbergovou latinskou Biblí z roku 1455 – měly vesměs foliový formát. Teprve ke konci 15. století se zejména v severní Itálii objevují knížky menšího a „kapesního“ formátu – oktáv, později i dvanácterka a šestnácterka – například u Alda Manutia. Zatímco se starší formáty řídily možnostmi ruční výroby papíru, základem dnešních formátů je daleko větší „arch“ A0 o rozměrech 1189 × 841 mm a plochou 1m². Formáty knih se ovšem od formátů papíru liší, protože složené archy je třeba ještě oříznout.

• U rukopisů a jiných vázaných knih, které nemají očíslované stránky (paginaci), se číslují listy (zkratka fol.), často římskými číslicemi. Levá stránka na vedlejším obrázku s číslem 2 by se označila jako "fol. 1v" (verso, rub), pravá s číslem 3 jako "fol. 2r" (recto, líc).
• V anglické literatuře se první vydání spisů Williama Shakespeara z roku 1623 stručně označuje jako První folio nebo Folio 1623.
• Folio je také název řezu písma, různých firem a výrobků.

• Ottův slovník naučný – svazek 9, str. 342 – heslo Folio

• Formát papíru

• Folio v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)