Ferdinand Vilém Popel z Lobkowicz
Ferdinand Vilém Popel z Lobkowicz (16. srpna 1647 – 24. ledna 1708) byl příslušník bílinské větve šlechtického rodu Lobkoviců, v roce 1670 byl povýšen do stavu říšských hrabat. Byl císařským komořím, radou nad apelacemi, nejvyšším lovčím Českého království a královským místodržícím v Čechách. Původ a životNarodil se jako syn Františka Viléma Popela z Lobkowicz (14. srpna 1616 – 26. února 1670) a jeho manželky (svatební smlouva 28. dubna 1658) Alžběty Eusebie Marie z Talmberka. Stal se císařským komořím, v roce 1667 radou nad apelacemi, dále byl královským místodržícím a v roce 1681 nejvyšším lovčím Českého království. Spolu se svým bratrem Oldřichem Felixem Popelem z Lobkowicz (1650–1722) byl 21. června 1670 povýšen do stavu říšských hrabat.[1] Ferdinand Vilém se v roce 1708 smrtelně zranil při lovu. Po tragické smrti jeho bratra Oldřicha Felixe měla být v místě, kde oba přišli ke smrtelným úrazům, vystavěna rodinná hrobka. Kaple nikdy nebyla dostavěna, zachovala se v podobě zříceniny.[2] MajetekVlastnil Jezeří a Nové Sedlo. Majetek odkázal svému bratru Oldřichu Felixu Popelovi z Lobkowicz. RodinaOženil se v roce 1676 (svatební smlouva 23. září 1673) s Ludmilou Františkou Vítovou ze Rzavého (14. duben 1656 – 16. březen 1711), dcerou svobodného pána Mikuláše Aleše Víta ze Rzavého na Dobřejovicích a Kateřiny Salomeny Příchovské z Příchovic. V manželství se narodily dvě děti, které však Ferdinand Vilém přežil:
Pro Ludmilu Františku to byl už druhý sňatek, poprvé se provdala za Karla z Hammersdorfu. OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy |