|
Enrjakudži
Enrjakudži (japonsky 延暦寺) je klášter buddhistické sekty Tendai na hoře Hiei v Ócu nad Kjótem v Japonsku. Byl založen v roce 788 mnichem Saičóem (767–822), známým také jako Dengjó Daiši, který do Japonska přivezl učení sekty Tendai z Číny.[1] Enrjakudži je ústředím sekty Tendai a jedním z nejvýznamnějších klášterů v japonských dějinách. Buddhismus tu studovali pozdější zakladatelé sekty Čisté země (Hónen), Pravé sekty Čisté země (Šinran), zenových sekt Rinzai (Eisai) a Sótó (Dógen) a sekty Hokke (Ničiren).[2] Od roku 1994 je klášter spolu s několika dalšími památkami v Kjótu zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem „Památky na starobylé Kjóto“. HistoriePodporován císařem Kammuem vysvětil buddhistický mnich Saičó v roce 807 sto žáků. Jeho mniši udržovali na hoře Hiei přísnou kázeň a dvanáct let žili v ústraní a věnovali se studiu a meditaci. Po uplynutí této doby byli nejlepší studenti ponecháni v klášteře, zatímco ostatní nastoupili do funkcí ve státní správě. Na vrcholu své moci klášter tvořil obrovský komplex až 3000 různých svatyní a budov a patřila k němu rovněž početná armáda válčících mnichů neboli sóhei (僧兵). V 10. století vypukly mezi mnichy Enninovy a Enčinovy linie (Sanmon a Džimon) spory o nástupnictví, které vyústily ve vytvoření dvou proti sobě stojících center školy Tendai v chrámu Enrjakudži a v sesterském chrámu Miidera na úpatí hory Hiei ve městě Ócu v prefektuře Šiga.[3]. K urovnání sporů mezi nimi byli využíváni válčící mniši. Vůdci sekty Tendai začali najímat armády žoldnéřů, které zastrašovaly soupeře, a dokonce pochodovaly na hlavní město, aby prosadily mnišské požadavky.[4] V roce 1336 se sesazený císař Go-Daigo odmítl smířit s obsazením Kjóta a uprchl do chrámu Enrjakudži. Roku 1571 klášter oblehl daimjó Nobunaga Oda v rámci svého tažení za sjednocení země (a s ním souvisejícím odstraněním všech případných rivalů) a v bitvě, která se strhla 30. září, jeho vojsko klášter vypálilo a mnichy pobilo.[4] Současná podoba kláštera Enrjakudži je výsledkem rekonstrukce, která probíhala koncem 16. a v 1. polovině 17. století. Řádění Odova vojska přestála pouze jedna menší stavba, Lapisová síň Ruridó (るり堂), jež pochází z 13. století.[5] Ve 20. století musela být dvakrát opravována kvůli pádu stromů v nepříznivému počasí.[5] Při rekonstrukci kláštera sem byly některé stavby přeneseny z jiných chrámů, zejména ze sesterského chrámu Miidera (三井寺) na úpatí hory Hiei.[4] Proto jsou některé budovy starší než by měly podle doby rekonstrukce být. Dnes je většina staveb v klášteře seskupena do tří oblastí: Tótó (東塔 ─ Východní pagoda), Saitó (西塔 ─ Západní pagoda) a Jokokawa (横川). Nejvýznamnější budovy kláštera jsou soustředěny v oblasti Tótó. Oblast Saitó je od Tótó vzdálena asi 20 minut chůze a nachází se zde rovněž několik významných budov. Oblast Jokokawa je izolovanější a méně navštěvovaná, vzdálená od Saitó asi hodinu chůze. Galerie
OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
