Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

 

Děpoltovice (zámek)

Děpoltovice
Mladší křídlo nového zámku
Mladší křídlo nového zámku
Základní informace
Slohempír
Výstavba2. polovina 16. století
Přestavba2. polovina 17. století, 1819–1843
StavebníkŠlikové
Poloha
AdresaDěpoltovice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°17′20,91″ s. š., 12°49′10,37″ v. d.
Děpoltovice
Děpoltovice
Další informace
Rejstříkové číslo památky24771/4-785 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děpoltovice jsou zámek ve stejnojmenné vesnici v okrese Karlovy Vary. Tvoří ho areál poplužního dvora s tzv. starým a novým zámkem. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

Starší křídlo nového zámku se zřícenou zdí a s propadlým krovem
Opravený starý zámek

Ačkoliv první písemná zmínka o Děpoltovicích pochází z roku 1273, centrum samostatného panství s tvrzí zde vzniklo až ve druhé polovině šestnáctého století, kdy patřilo nejdecké větvi Šliků.[2] Zdejší tvrz se v písemných pramenech objevuje až v roce 1594, kdy ji Štefan Šlik prodal Jáchymovi z Jonu. Jáchym ji v roce 1602 prodal zpět Štefanu Šlikovi, který tvrz přenechal své manželce Anně Marii ze Švamberka. Po ní ji zdědila sestra Saloména ze Švamberka, provdaná z Viršperka, ale v roce 1630 panství prodala Janu Jáchymu Ratibořskému ze Chcebuze. Během jeho života se statek velmi zadlužil, a proto byl roku 1645 prodán.[3] Kupcem se stal Julius Jindřich Sasko-Lauenburský, který Děpoltovice připojil k ostrovskému panství. Někdy ve druhé polovině sedmnáctého století vznikl nový zámek, a původní obytná budova byla upravena k hospodářským účelům.[4]

Děpoltovice zůstaly součástí ostrovského panství do roku 1789, kdy připadly koruně. Až v roce 1819 je koupil spolu s Ruprechtovem, Otovicemi a Přemilovicemi Friedrich Neupauer za 111 tisíc zlatých a mezi lety 1819–1843 byl nový zámek rozšířen o delší severní křídlo. Dalšími majiteli se stali textilní podnikatel, armádní dodavatel a průkopník cukrovarnictví Jakub Veith (1758–1833),[5][6] od roku 1839 jeho dcera Anna, ve druhé polovině devatenáctého století Korbové z Weidenheimu, dále syn nobilitovaného bankéře a podnikatel Hermann (Heřman) Königswarter (1864–1915)[7][pozn. 1] a od 16. června 1908 bratři Weberovi z Rybářů u Karlových Varů[zdroj⁠?!]. Posledními majiteli, kteří zámek vlastnili až do roku 1945, byli manželé Oskar a Emilie Moserovi.[4]

Stavební podoba

Starý zámek stojí v jižním nároží poplužního dvora. Dochovala se z něj jednopatrová budova s polovalbovou střechou, ze které vybíhá věžička. Z doby před utilitárními úpravami pochází pouze obvodové zdivo a některé zdi v přízemí.[4] Budova byla v devadesátých letech dvacátého století opravena a přizpůsobena provozu penzionu s restaurací.[9]

Protilehlý nový zámek byl postaven v empírovém slohu. Původní křídlo stojí podél silnice, ke které se v přízemí otevírá slepými arkádami. Mladší křídlo z devatenáctého století má třináct okenních os a nádvorní stranu zdůrazňuje středový tříosý rizalit s trojúhelníkovým štítem.[4] Podle popisu z roku 2006 je budova nového zámku v havarijním stavu s narušeným zdivem, rozbitými okny a částečně propadlými krovy a stropy.[9]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Jeho otec byl Jonas Markus Königswarter (1807–1871), který mimo jiné působil jako společník vídeňského obchodního domu Moriz Königswarter, ředitel rakouské Národní banky a správní rada banky Creditanstalt. V roce 1960 zažádal o udělení nobilitace, které mu byla ve stejném roce udělena. [8]

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-02-23]. Identifikátor záznamu 135850 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 56. 
  3. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Plzeňsko a Loketsko. Svazek XIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 250 s. Kapitola Tvrze v okolí Ostrova, s. 174. 
  4. ↑ a b c d ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. A–M. Svazek 1. Praha: Libri, 2003. 504 s. ISBN 80-7277-099-3. Kapitola Děpoltovice, s. 122–126. 
  5. ↑ DOUBEK, Jaroslav. Z minulosti města Liběchova – o rodu Veithů (1). Liběchovský zpravodaj. 2016, čís. 3, s. 15–16. Dostupné online. 
  6. ↑ ŽUPANIČ, Jan. Nobilitace žen v Rakouském císařství. Historik na Moravě: profesoru Jiřímu Malířovi, předsedovi Matice moravské a vedoucímu Historického ústavu FF MU, věnují jeho kolegové, přátelé a žáci k šedesátinám. Brno: Matice moravská, 2009. s. 699–710. ISBN 978-80-86488-57-8. S. 708.
  7. ↑ TITL, Ig. Schematismus a statistika statků velkých a rustikálních v království Českém. V Praze: Josef Springer, 1902. 830 s. S. 219–220. 
  8. ↑ ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta rakouského císařství. 1. vyd. Praha: Agentura Pankrác, 2006, 452 s. ISBN 80-86781-08-9. S. 300–301.
  9. ↑ a b Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2017-03-13]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Děpoltovice na Wikimedia Commons
Kembali kehalaman sebelumnya