Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

 

Castulus Martin

Otec
Castulus Martin OFM
Kněz řádu františkánů
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • Provinciál české provincie františkánů (1695–1698, 1704–1707, 1711–1713)
Osobní údaje
Místo narozeníČeský Krumlov
Datum úmrtí5. září 1717
Místo úmrtíPraha
Povoláníteolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Castulus Martin OFM (?–1717), počeštěně Kastul Martin nebo Haštal Martin byl český františkán a teolog. Pocházel z Českého Krumlova[1] a narodil se zřejmě někdy krátce po roce po roce 1650, jistě pak před rokem 1661.[2] Jakožto františkán vyučoval teologii na klášterních studiích vzdělávajících řádové kleriky.[3]

Jeho učebnice byly mezi františkánskými studenty populární. Rukopisné Kompendium teologie, které Castulus Martin napsal se svým spolubratrem Samuelem Michnou bylo mezi studenty opisováno ještě více než dvacet let poté, co Martin opustil lektorskou službu a sedm let po Michnově smrti, konkrétně v roce 1718.[4]

Na řádové kapitule v roce 1693 byl bratr Castulus zvolen jedním z členů definitoria české františkánské provincie. Svůj lektorský post v pozici generálního řádového lektora obhajoval na generální kapitule františkánů v severoiitalské Mondovì roku 1694. Oponentem mu byl na kapitule přítomný bývalý český františkánský provinciál a tehdy provinční kustod a zasloužilý lektor Amand Hermann a tematicky se zaměřil na Boží pomoc ve více než desetiletí probíhající Velké turecké válce, kdy expandující Osmanská říše značně ohrožovala střední Evropu i rakouské habsburské císařství. Obhajoba bratra Castula vyšla tiskem ve španělském San Sebastiánu pod názvem: Corona stellarum duodecim, id est Duodecim annorum Belli Turcici praesentis victoriae prodigiosae, & pretiosae....[5]

V roce 1695 byl Castulus Martin na řádové provinční kapitule zvolen jako český františkánský provinciál.[6] O tři roky později, v dalším volebním období, jej na postu provinciála vystřídal Antonín Hartmann a od roku 1701 Martin působil jako provinční kustod. V kontaktu s vedením řádové místní jednotky však zůstal a na další kapitule v roce 1704 byl podruhé na tříleté období zvolen provinciálem. Současně působil jako vizitátor velkopolské františkánské provincie. Jako provinciál tehdy v roce 1707 finančně zabezpečil rozšíření kláštera v Moravské Třebové o dílny, sklady nebo knihovnu.[7] Od roku 1707 jej na postu provinciála nahradil Apolinaris Khytribius a bratr Castulus se stal opět kustodem.[8] V roce 1710 z pověření řádového generálního ministra nebo komisaře vizitoval tyrolskou františkánskou provincii.[9] Jelikož provinciál Řehoř Jeřábek byl od léta 1711 v nedobré zdravotní kondici a pro nemoc odstoupil, určilo provinční definitorium 10. června 1711 v Bechyni pro vedení provincie opět bratra Castula, buď jako provinciála nebo provinčního vikáře pověřeného vedením provincie.[10] Castulus takto českou františkánskou provincii fakticky řídil, včetně dvou mimořádných kapitul v září 1711 a 1712.[11] Na kapitule roku 1713 byl bratr Castulus po volbě nového provinciála (Wolfgang Forel) funkce vikáře zproštěn, byť o dva roky později na řádné kapitule v Praze jej opět jmenovali provinčním definitorem. Františkán Castulus Martin zemřel 5. září 1717 v Praze.[12]

Jako teolog prohlížel Castulus Martin knihy před vytištěním, zda neobsahují protikřesťanské či protikatolické názory. Cenzuru prováděl nejen u titulů napsaných františkánskými autory, jak tomu bylo předepsáno řádovými předpisy a obvyklé, ale i dalším knihám ve františkánům spřízněné pražské tiskárně Hampeličce.[13] Z františkánských autorů Martin cenzuroval knihu Domine Noverim me!... od svého spolubratra Sebastiana Schambogena vydanou v roce 1713.[14]

Reference

  1. ↑ HOUŠKA, Petr Alkantara OFM. České františkánství. [Praha]: vl.nákl., 1997.  jej uvádí jako „z Krumlova“, nepochybně se jedná o Český Krumlov.
  2. ↑ Podle generálních statut františkánů z roku 1639 musel mít provinciál při zvolení alespoň 35 let věku a 15 let strávených v řádu. Viz Statuta generalia Cismontanae Familiae Ordinis Fratrum Minorum sancti Francisci Reformatorum. In Capitulo Generali Anno 1639 ... condita .... Příprava vydání Bernard Sannig OFM. Pragae: apud Fridericum Wenceslaum Swoboda, 1677. S. 76 (Caput VIII, 31). 
  3. ↑ V roce 1693 byl v pramenech titulován jako „lector theologiae generalis.“ Viz Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 150 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  4. ↑ Breve compendium totius theologie Scotistarum ... elaboratum a Samuele Michna et provinciali Castulo Martin lectoribus 1718 –Deponát Plzeňského biskupství v Studijní a vědecká knihovně Plzeňského kraje, signatura 21 MF 400. Viz LINDA, Jaromír. Soupis rukopisů Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje 2. Plzeň: Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, 2010. ISBN 978-80-86944-44-9.  Průvodce po rukopisných fondech v ČR. Díl 3., Rukopisné fondy muzeí a galerií v České republice. Příprava vydání Tošnerová, Marie (ed.). Praha: [s.n.], 2001. ISBN 80-86404-05-6. 
  5. ↑ Úplný titul: Corona Stellarum Duodecim, Id est Duodecim Annorum Belli Turcici praesentis Victoriae Prodigiosae, & pretiosae, quibus continuata veluti Corona gloriae & honoris, Deus Ter Optimus Maximus Augustissimos [et] Invictissimos Leopoldum & Josephum, Sacratissimo Trinitatis Mysterio devotissimos Coronavit; Duodecim Sacris victorijs elucidatae, historiaca descriptione repraesentatae, & totidem victoriosis Scoticis Conclusionibus evulgatae, Ut Deo dicatur Gloria, pro & in Victoria, Sub Comitijs Generalibus Ord. Min. ibidem in Conventu Regali D.P.N. Francisci, Anno 1694. celebrandis. / |c Propositae, A.P.Fr. Amando Hermann, Ordinis Minorum Reformatorum Provinciae Bohemiae, S. Wenceslai D. & M. Ex-Ministro Provinciali, Custode Actuali, & Lectore Jubilato & assistente, Defensae A.P.Fr. Castulo Martin, Ejusdem Ordinis, Et Provinciae Lectore Generali, Diffinitore, [et] ad praesens Capitulum Pro-Ministro Vocali. Disputabuntur Anno eodem, Mense Die. Sancti Sebastiani, In Hispania Provincia Guypuzcuae, in Cantabria : Typis Petri de Huarte, Typographi, [et] Bibliopolae, 1694. [9] listů. Dochováno v Národní knihovně ČR, signatura 46 A 133, 3. přívazek.
  6. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 150.
  7. ↑ HLAWATSCH, Albin OFM [et alii]. Chronik des Klosters zum hl. Joseph in Mährisch Trübau Ab anno 1678. 1910[-1940], část Klostergebäude. Elektronický přepis textu v Muzeu Moravská Třebová.
  8. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 153-154. GREIDERER, Vigilius. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. Fol. Hhhhhhhhh 2 / v, odstavec 342. 
  9. ↑ GREIDERER, Germania Franciscana... (cit.), s. 772. Čerpal dle odkazu knihy Severina Vrbčanského, Nucleus minoriticus, s. 50-52.
  10. ↑ Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum... (cit.), fol. Hhhhhhhhh 2 / v, odstavec 342.
  11. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 157-158.
  12. ↑ Nekrologium české františkánské provincie.
  13. ↑ Martinovo prohlédnutí knihy na „nezávadnost“ má například titul: Sbogar, Johannes Maria (1654-1701): R. P. D. Joannis Mariae Sbogar Salcanensis Ex Cler. Regul. Congragat. S.- Pauli, Theologia Radicalis, In qua Fundamentaliter Veritas Propugnatur Contra Omnes Propositiones, olim ab aliquibus auctoribus temerè doctas... Editio 2. Neo-Pragæ, Typis Hampelianis impressit Georgius Hoffæcker, 1708. Dochováno v Universitätsbibliothek Frankfurt, signatura 05 - T.pas. 2° 00001. K procesu vydávání knih ve františkánském řádu srov. BAJGER, Matyáš Franciszek. 'Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 30.7.2014]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. Vedoucí práce Nina Pavelčíková. s. 141 (kapitola Knihovny ve františkánských klášterech v novověku – Vydávání knih). Dostupné online. BAJGER, Matyáš Franciszek. Knihovny ve františkánských klášterech od reformace až do moderní doby. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2002. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 323–355, zde s. 348 a násl...
  14. ↑ Domine noverim me! noverim te! id est, Meditationes, sive, Exercitia spiritualia... . Praha : arcibiskupská tiskárna, faktor Wolfgang Wickhart, 1713. Viz Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik katalog.

Externí odkazy
Kembali kehalaman sebelumnya