|
Bohumír Popelář
Bohumír Justyn Popelář (31. října 1914 Kokořov u Plzně – 20. července 1969 Brno) byl český učitel, vysokoškolský pedagog, psycholog, zakladatel dálkového studia defektologie na Moravě, historik, spisovatel, průvodce Čedoku a Turisty. ŽivotNarodil se v selské usedlosti na Klatovsku, svůj profesní i osobní život spojil s Brnem, kam se v roce 1921 rodina přestěhovala. Jeho otec se stal správcem oddělení přírůstků a starých tisků v brněnské Universitní knihovně. V letech 1925–1933 vychodil III. českou státní reálku v Brně Husovicích, na maturitu navázalo ještě roční studium na Státní pedagogické akademii (1932–1933). Poté se rozhodl pro studium na Přírodovědecké fakultě Masarykovy university a zároveň nastoupil jako výpomocný učitel v Obřanech. Povinnou vojenskou službu, po marných pokusech o odklad, nastoupil u 106. dělostřeleckého pluku v Brně. Po absolvování důstojnické školy v Bratislavě a kurzu v Olomouci se stává četařem – aspirantem. Už jako poručík velel za mobilizace v roce 1938 dělostřelecké rotě. Německá okupace Čech a Moravy v roce 1939 jej navrátila jako učitele do pomocné školy a znemožnila mu ukončení studií na fakultě. České vysoké školy byly zavřeny. V roce 1942 se oženil s Irenou Veselou. Po osvobození v roce 1945 skončil jako výpomocný učitel a získal definitivu. V létech 1945–1947 byl úředníkem školní rady. V roce 1946 získal doktorát přírodních věd (RNDr.) a byl jmenován inspektorem pro speciální školství.  V roce 1948 se stal tajemníkem a odborným asistentem nové otevřené Pedagogické fakulty, kde setrval až do roku 1958. Uplatnil se zde jako přednášející, kdy zde mohl uplatnit své zkušenosti z oboru defektologie, v níž se stal brzy autoritou. Znal z vlastních návštěv metody i prostředí v ústavech pro postižené a opuštěné děti, pracoval v komisi Zemské třídící stanice pro mládež anormální i v ústavu pro narušenou mládež. Podařilo se mu soustředit okruh odborníků, z nichž se postupně vytvořil základ moravské teoretické defektologie. Působil i v domově mládeže v Brně, odkud byl propuštěn z politických důvodů. Byl znalcem brněnské historické topografie, shromáždil kartotéku s několika tisíci údajů o Brně, jeho stavbách, osobnostech, událostech. Pořádal přednášky, vycházky a exkurze, populární byly jeho články v tisku a rozhlasové pořady. Věnoval se i popularizaci brněnské historie mezi mládeží. Na začátku 60. let patřil k zakladatelům a organizátorům celoměstské soutěže pro školy „Znáš své město?“, která v modifikacích přetrvala dodnes. Jeho kniha Urbář pověstí brněnských se na knihkupeckých pultech ani neohřála. Další díly Urbáře, s pracovními názvy Listář a Adresář, už zůstaly jen v rukopise. Dětem věnoval příběh z brněnské historie Statečný Vít. Zemřel na brněnské přehradě v kempu Obora v necelých 55 letech. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, sk. 32/hr. 37–38. Zajímavosti
Dílo
Související článkyExterní odkazy |
||||||||||||
