Baldassare Fontana se narodil 26. června 1661 v Chiassu na území dnešního Švýcarska. Počátkem jeho zaměření byla sochařská obec v nedalekém městě Como. Touha po formálním vzdělání talentovaného sochaře zavedla v roce 1680 na studijní cestu do Říma. Zde přišel do kontaktu s okruhem umělců a žáků slavného sochaře Gianlorenza Berniniho, konktrétně Antonia Raggiho, u kterého zřejmě vstoupil do jeho dílny. V ateliéru se setkal s architektem Carlo Fontanou, Baldassarovým bratrancem, který ho zasvětil do základů stavitelství.[1][2]
Jednou z prvních známých Fontanových realizací je rokem 1683 datovaná výzdoba tří sálů na bavorském zámku Hohenaschau. V českých zemích, konkrétně na Moravě se objevuje až kolem roku 1688 v souvislosti se zakázkou pro olomouckého biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelcorna. Sochař se zřejmě podílel na dnes již převážně zničené výzdobě poutního kostela ve Staré Vodě. Biskup s ním poté roku 1691 podepsal smlouvu na výzdobu místností svého rezidenčního zámku v Kroměříži, který byl přestavován podle projektů Filiberta Luccheseho a Giovanniho P. Tencally. Po dnes nezachovaných úpravách zámeckých sálů následovala výzdoba tří místností saly terreny ve východním křídle. Sochař se zde potkal s malířem Paolo Paganim, který vymaloval štukové rámce mytologickými motivy. Při této práci je doložen i sochařův mladší bratr Francesco Fontana (1666–1698).[1][3]
Velká část zakázek Baldassara Fontany je spojena s premonstrátským řádem, pro který zdobil nejen kostely ale také venkovské rezidence, např. Šebetově nebo Vřesovicích. Na počátku 90. let. 18. si opat Norbert Želecký přizval sochaře k velkolepé novostavbě kláštera na Hradisku u Olomouce. Sochař, který zde dostal za úkol vyzdobit interiéry, se sem v následujících letech ještě několikrát vrátil. Zvlášť ceněný je interiér konventní knihovny, ve kterém se snoubí polychromovaný a zlacený štukový dekor a malby Innocenza Montiho. Interiér klášterního kostela se po zrušení a přeměně budovy na nemocnici bohužel až na výjímky (oltář sv. Augustina) nezachoval. Kolem roku 1718 je štukovými oltáři opatřen také ambit s kaplí poutního kostela na Svatém Kopečku, který měli hradišťští premonstráti ve správě.[3][1]
V polovině roku 1695 odjíždí Fontana za prací do polského Krakova. Jeho nejvýznamnější prací zde bylo v letech 1695–1702 vytvoření komplexní štukové výzdoby univerzitního kostela sv. Anny podle koncepce krakovského rektora a právníka Šebestiána J. Piskorského. Malířská plátna na oltáře dodal Paolo Pagani, a fresky namalovali Innocenzo Monti a Karl Dankwart, kteří měli se sochařem pracovní i přátelské vazby. Fontana si své práce natolik vážil, že dokonce založil nadaci, z jejíchž výtěžků budou štuková a malířská díla v následujících letech udržovány. Ve městě samotném poté vyzdobil interiéry několika měšťanských domů a také kapli sv. Hyacinta v dominikánském kostele nebo kostel klarisek. Když se v létě roku 1702 blížila ke Krakovu švédská vojska, uprchl sochař s rodinou a malířem I. Montin zpět na Moravu.[2]
Epilogem Fontanovy životní práce na Moravě se staly honosné výzdoby mariánských kostelů na Svatém Kopečku u Olomouce a na Velehradě. Chrámy, které spadaly pod premonstrátský, respektive cisterciácký řád, opatřil v letech 1722–1727 štukovou výzdobou, kterou povrchově upravil zlacením a leštěnou bělí. Sochy andělů a světců v dynamických pózách umístil na retabula oltářů pokrytých barevným umělým mramorem. Štuky na klenbách bočních kaplí kostela na Velehradě rámují částečně zachované fresky Paola Paganiho. Těžce nemocný sochař se po těchto zakázkách odebral do rodného města v Itálii, kde roku 1733 zemřel a je pochován tamním kostele San Vitale.[1][4]
mezi 1699–1706: štuková výzdoba hlavic sloupů, horizontálních vlysů v lodi a kupolích v bývalém dominikánském kostele sv. Michala– spolupráce s I. Montim
1694: štuková výzdoba dvou pokojů a hlavního sálu bývalé premonstrátské rezidence v Šebetově
před 1696: štuková výzdoba pokojů ve východním křídle zámku v Uherčicích – výzdoba pokojů v západním křídle a kapli vzniklá v letech 1705–1708 je dílem okruhu příp. dílny
↑ abcKRSEK, Ivo; KUDĚLKA, Zdeněk; STEHLÍK, Miloš. Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 740 s. ISBN978-80-200-0540-3. S. 87–89, 348–355.
↑STEHLÍK, Miloš. Barokní sochařství na Moravě a Itálie. In: Barok v soše, Brno: NPÚ, 2006. 260 s. ISBN80-86752-44-5 S. 51–63 (53–57).
Literatura
HOROVÁ, Anděla (ed.). Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Svazek 1 (A - M). Praha: Academia, 1955. 546 s. ISBN80-200-0521-8. S. 184.
KARPOWICZ, Mariusz. Baldasar Fontana, 1661-1733: un berniniano ticinese in Moravia e Polonia. Lugano: Fondazione Ticino Nostro, 1990. 436 s.
KARPOWICZ, Mariusz. Baltazar Fontana. Warszawa: Semper, 1994. 80 s. ISBN83-85810-27-7.
KUDĚLKA, Zdeněk; KRSEK, Ivo; VÁLKA, Josef, et. Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 1966. 739 s. ISBN80-200-0540-4. S. 87–89, 348–355.
MÁČELOVÁ, Libuše. Baldassare Fontana na Moravě. Brno: FF MU, 1949. Disertační práce.
SAMEK, Bohumil; DOLEJŠÍ, Kateřina. Umělecké památky Moravy a Slezska 3 [O–P], 2 svazky. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 1252 s. ISBN978-80-200-3122-8.
STEHLÍK, Miloš. Barokní sochařství na Moravě a Itálie. In: Barok v soše. 1. vyd. Brno: NPÚ, 2006. ISBN80-86752-44-5. S. 51–63 (53–57).