|
Bücker Bü 180 Student
Bücker Bü 180 Student byl civilní sportovní a školní letoun vyráběný německou společností Bücker Flugzeugbau GmbH v druhé polovině 30. let 20. století. Byl to jednomotorový samonosný dolnoplošník s otevřenou dvoumístnou kabinou a pevným podvozkem.[1] VývojSportovní a cvičné letadlo Bü 180 vzniklo v roce 1937. Jedním z cílů konstruktéra bylo dosažení optimální ekonomičnosti provozu, zvláště nízké spotřeby paliva. Ta s použitým úsporným motorem Walter Mikron dosahovala hodnoty 7,5 l/100 km.[1] První let typu proběhl v listopadu 1937.  Do vypuknutí druhé světové války bylo společností Bücker Flugzeugbau v Rangsdorfu vyrobeno celkem 23 letounů, z nichž několik bylo exportováno. Většina vyrobených letounů byla v době války – stejně jako mnoho jiných civilních sportovních letadel – zničena (sešrotována). Dnes existují pouze dva letouny, které byly za války ve Švýcarsku. V roce 1938 bylo toto letadlo s imatrikulací D-ELIO použito k letu přes africký kontinent na trase dlouhé přes 25 000 km. V dubnu 1939 byl tímto letounem ustanoven rychlostní rekord v letu na trase v délce více než 1000 kilometrů s průměrnou rychlostí 171,95 km/h.[2] Na začátku války byla sériová výroba tohoto letounu přerušena. Popis letounuLetadlo bylo vyvinuto jako samonosný dolnoplošný letoun smíšené konstrukce. U tohoto Bü 180 si konstruktér Bücker vyzkoušel nový způsob stavby. Namísto osvědčené rámové konstrukce trupu z ocelových trubek zcela pokryté plátnem, která byla použita u předchozích typů Bü 131 Jungmann a Bü 133 Jungmeister, se trup skládal ze dvou částí, které byly spojeny za zadním sedadlem. Přední část trupu byla tvoření svařovanou ocelovou kostrou potaženou částečně plátnem a na horní části plechem a jehp zadní část byla tvořena skořepinou z překližky. Zadní část byla ukončena snímatelným plechovým krytem a byl v ní i prostor pro menší zavazadla (15 kg). Štíhlé samonosné křídlo o stranovém poměru 9:1 bylo vyrobené ze dřeva potaženého dýhou, vyjma zadní části, kterou kryl plátěný potah. Kroutící síly byly přenášeny dýhovým potahem.[1] Křídlo mělo náběžnou hranu šípovitou pod úhlem 8°, zatímco odtoková hrana byla téměř přímá.  Podvozek měl nezávisle zavěšené hlavní podvozkové nohy svařené z ocelových trubek, s koly opatřenými mechanickými brzdami DuoServo, a odpružením spirálovými pružinami s hydraulickými tlumiči. Ocasní kolo tlumené kapalinovými tlumiči mohlo být buď připojeno ke směrovému kormidlu anebo se mohlo volně otáčet o 360°. Letoun byl původně poháněn francouzským čtyřválcovým řadovým motorem Train-4T o výkonu 40 koní (29 kW), později s motorem typu Zündapp 9-092 (verze A) o výkonu 50 k (37 kW).[3] Později (verze B) byl použit silnější motor o výkonu 60 k (44 kW) Walter Mikron II, se kterým byl vykonán let přes africký kontinent. Motor s dřevěnou vrtulí HENIE o průměru 180 cm byl pružně zavěšen na gumových tlumičích. Prostor motoru byl oddělen od ostatního prostoru trupu protipožární stěnou. Palivová nádrž svařená z hliníkového plechu měla kapacitu 50 litrů. Jeden prototyp plánované verze C měl být vybaven motorem M-700 o výkonu 80 k (59 kW). Posádka seděla v otevřeném kokpitu se sedadly v tandemovém uspořádání. Byla také uváděna možnost instalace krytu kabiny. Dochované letouny Letoun Bü 180 B-1 se sériovým číslem 2106 byl postaven v roce 1938 a byl exportován do Švýcarska. Nejprve létal v Locarnu, pak ve Sisselnu a naposledy v Eikenu. Od roku 1971 byl letoun vystaven v ateliéru Bücker v německém Göppingenu. Později byl přemístěn do Německého technického muzea v Berlíně. Druhý dochovaný letoun z roku 1939 se sériovým číslem 2115 byl také dodán do Švýcarska. Tam létal zpočátku s imatrikulací HB-UTO. Mezi roky 1945 a 1947 byl přestavěn na plovákovou verzi společností Dornier z Friedrichshafenu u Bodamského jezera. Po několika dalších destinacích ve Švýcarsku byl přemístěn v roce 1969 do Německa, kde byl krátce registrován jako D-EFTO. Krátce před přelomem tisíciletí byla zahájena jeho rekonstrukce, kterou provedla specializovaná firma Eichelsdörfer z Bambergu. Na začátku roku 2016 získal tento letoun zpět letovou způsobilost pod imatrikulací D-EUTO a byl prodán do Aeroklubu historických letadel Quax-Flieger, který sídlí na letišti Paderborn-Lippstadt v Německu (Quax – Verein zur Förderung von historischem Fluggerät e.V.). Na slavnostní inauguraci 5. března 2016 byl pojmenován „Franz Herrmann“, podle jeho prvního majitele, a představen veřejnosti.[4] Varianty
Specifikace Údaje pro verzi B s motorem Walter Mikron dle[1] Technické údaje
Výkony
UživateléGalerie - Let přes Afriku
OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Bücker Bü 180 na německé Wikipedii.
Literatura
Související článkyExterní odkazy
|
||||||||||||||||||||||||
.jpg)
_a.jpg)
