Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

 

Bücker Bü 180 Student

Bü 180 Student
Bücker Bü 180 Student (1937)
Bücker Bü 180 Student (1937)
Určenícvičný letoun
VýrobceBücker
ŠéfkonstruktérCarl C. Bücker a Andreas J. Anderson
První letlistopad 1937
UživatelLuftwaffe
Švýcarské vzdušné síly
Výroba1937–1939
Vyrobeno kusů23
Vyvinuto z typuBücker Bü 133
Další vývojBücker Bü 181
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bücker Bü 180 Student byl civilní sportovní a školní letoun vyráběný německou společností Bücker Flugzeugbau GmbH v druhé polovině 30. let 20. století. Byl to jednomotorový samonosný dolnoplošník s otevřenou dvoumístnou kabinou a pevným podvozkem.[1]

Vývoj

Sportovní a cvičné letadlo Bü 180 vzniklo v roce 1937. Jedním z cílů konstruktéra bylo dosažení optimální ekonomičnosti provozu, zvláště nízké spotřeby paliva. Ta s použitým úsporným motorem Walter Mikron dosahovala hodnoty 7,5 l/100 km.[1] První let typu proběhl v listopadu 1937.

Bücker Bü 180 Student (D-ELIO)

Do vypuknutí druhé světové války bylo společností Bücker Flugzeugbau v Rangsdorfu vyrobeno celkem 23 letounů, z nichž několik bylo exportováno. Většina vyrobených letounů byla v době války – stejně jako mnoho jiných civilních sportovních letadel – zničena (sešrotována). Dnes existují pouze dva letouny, které byly za války ve Švýcarsku.

V roce 1938 bylo toto letadlo s imatrikulací D-ELIO použito k letu přes africký kontinent na trase dlouhé přes 25 000 km. V dubnu 1939 byl tímto letounem ustanoven rychlostní rekord v letu na trase v délce více než 1000 kilometrů s průměrnou rychlostí 171,95 km/h.[2] Na začátku války byla sériová výroba tohoto letounu přerušena.

Popis letounu

Letadlo bylo vyvinuto jako samonosný dolnoplošný letoun smíšené konstrukce. U tohoto Bü 180 si konstruktér Bücker vyzkoušel nový způsob stavby. Namísto osvědčené rámové konstrukce trupu z ocelových trubek zcela pokryté plátnem, která byla použita u předchozích typů Bü 131 Jungmann a Bü 133 Jungmeister, se trup skládal ze dvou částí, které byly spojeny za zadním sedadlem. Přední část trupu byla tvoření svařovanou ocelovou kostrou potaženou částečně plátnem a na horní části plechem a jehp zadní část byla tvořena skořepinou z překližky. Zadní část byla ukončena snímatelným plechovým krytem a byl v ní i prostor pro menší zavazadla (15 kg).

Štíhlé samonosné křídlo o stranovém poměru 9:1 bylo vyrobené ze dřeva potaženého dýhou, vyjma zadní části, kterou kryl plátěný potah. Kroutící síly byly přenášeny dýhovým potahem.[1] Křídlo mělo náběžnou hranu šípovitou pod úhlem 8°, zatímco odtoková hrana byla téměř přímá.

Bücker Bü 180 Student (Aerophile, květen 1938)

Podvozek měl nezávisle zavěšené hlavní podvozkové nohy svařené z ocelových trubek, s koly opatřenými mechanickými brzdami DuoServo, a odpružením spirálovými pružinami s hydraulickými tlumiči. Ocasní kolo tlumené kapalinovými tlumiči mohlo být buď připojeno ke směrovému kormidlu anebo se mohlo volně otáčet o 360°.

Letoun byl původně poháněn francouzským čtyřválcovým řadovým motorem Train-4T o výkonu 40 koní (29 kW), později s motorem typu Zündapp 9-092 (verze A) o výkonu 50 k (37 kW).[3] Později (verze B) byl použit silnější motor o výkonu 60 k (44 kW) Walter Mikron II, se kterým byl vykonán let přes africký kontinent. Motor s dřevěnou vrtulí HENIE o průměru 180 cm byl pružně zavěšen na gumových tlumičích. Prostor motoru byl oddělen od ostatního prostoru trupu protipožární stěnou. Palivová nádrž svařená z hliníkového plechu měla kapacitu 50 litrů.

Jeden prototyp plánované verze C měl být vybaven motorem M-700 o výkonu 80 k (59 kW). Posádka seděla v otevřeném kokpitu se sedadly v tandemovém uspořádání. Byla také uváděna možnost instalace krytu kabiny.

Dochované letouny

Bücker Bü 180 Student (D-EUTO)

Letoun Bü 180 B-1 se sériovým číslem 2106 byl postaven v roce 1938 a byl exportován do Švýcarska. Nejprve létal v Locarnu, pak ve Sisselnu a naposledy v Eikenu. Od roku 1971 byl letoun vystaven v ateliéru Bücker v německém Göppingenu. Později byl přemístěn do Německého technického muzea v Berlíně.

Druhý dochovaný letoun z roku 1939 se sériovým číslem 2115 byl také dodán do Švýcarska. Tam létal zpočátku s imatrikulací HB-UTO. Mezi roky 1945 a 1947 byl přestavěn na plovákovou verzi společností Dornier z Friedrichshafenu u Bodamského jezera. Po několika dalších destinacích ve Švýcarsku byl přemístěn v roce 1969 do Německa, kde byl krátce registrován jako D-EFTO. Krátce před přelomem tisíciletí byla zahájena jeho rekonstrukce, kterou provedla specializovaná firma Eichelsdörfer z Bambergu. Na začátku roku 2016 získal tento letoun zpět letovou způsobilost pod imatrikulací D-EUTO a byl prodán do Aeroklubu historických letadel Quax-Flieger, který sídlí na letišti Paderborn-Lippstadt v Německu (Quax – Verein zur Förderung von historischem Fluggerät e.V.). Na slavnostní inauguraci 5. března 2016 byl pojmenován „Franz Herrmann“, podle jeho prvního majitele, a představen veřejnosti.[4]

Varianty

  • verze A – s motorem Zündapp 9-092 o výkonu 50 k (37 kW)
  • verze B – s motorem Walter Mikron o výkonu 60 k (44 kW)
  • verze C (plánovaná) – s motorem M-700 o výkonu 80 k (59 kW)

Specifikace

Třípohledová skica Bücker Bü 180

Údaje pro verzi B s motorem Walter Mikron dle[1]

Technické údaje

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 11,50 m
  • Délka: 7,1 m
  • Výška: 1,85 m
  • Nosná plocha: 15,00 m²
  • Prázdná hmotnostn: 295 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 540 kg
  • Pohonná jednotka: Walter Mikron II
  • Výkon pohonné jednotky: 60 k (44 kW)
  • Vrtule: dřevěná HENIE o průměru 180 cm
  • Spotřeba paliva: 7,5 l/100 km

Výkony

  • Cestovní rychlost: 160 km/h
  • Maximální rychlost: 175 km/h
  • Přistávací rychlost: 70 km/h
  • Dolet: 650 km
  • Stoupavost: do 1000 m za 7,2 min, do 2000 m za 16,8 min
  • Dostup: 4500 m

Uživatelé

Německá říše Německo

ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko

Galerie - Let přes Afriku

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bücker Bü 180 na německé Wikipedii.

  1. a b c d SCHMID, J. ing. Sportovní letadlo Bückner "Student" s motorem Walter-Mikron. Letectví. Březen 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 3, s. 104–105. Dostupné online. 
  2. HENTZSCHEL, Knut. BÜ 180 [online]. Rangsdorf: Bücker-Museum Rangsdorf e.V. [cit. 2019-07-20]. Dostupné online. 
  3. HANSEL, R. Bücker Bü 180 Student [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 24.1.2009 [cit. 2019-07-20]. Dostupné online. 
  4. PRINZING, Philipp. Freshly Restored Bücker Bü 180 Student Unveiled in Germany [online]. Warbirds News - http://warbirdsnews.com/, 3.7.2016 [cit. 2019-07-20]. Dostupné online. 

Literatura

  • Peter W. Cohausz: Deutsche Flugzeuge bis 1945. Aviatic Verlag, 2015, ISBN 978-3-942645-12-6.
  • Heinz J. Nowarra: Die deutsche Luftrüstung 1933–1945. Band 1, Bernard & Graefe Verlag, 1985, ISBN 3-7637-5465-2.
  • Stefan Schmoll: Klassiker der Luftfahrt. 3/2016, Motor Presse Stuttgart.
  • Stefan Schmoll: Flugzeug Classic. März 2016, GeraMond Verlag.

Související články

Externí odkazy

Kembali kehalaman sebelumnya