Avantgardní jazzAvantgardní jazz (známý také jako avant-jazz a experimentální jazz[1]) je hudební styl a způsob improvizace, který kombinuje avantgardní uměleckou hudbu a kompozici s jazzem.[2] Vznikl v padesátých letech 20. století a vyvíjel se v šedesátých letech.[3] Původně byl synonymem pro free jazz, více avantgardní jazz se od tohoto stylu odlišoval.[4] HistoriePadesátá létaAvantgardní jazz vznikl v polovině až koncem padesátých let 20. století ve skupině improvizátorů, kteří odmítali konvence bebop a post bop ve snaze stírat rozdíl mezi psaným a spontánním. Začalo to být aplikováno na hudbu odlišnou od free jazzu, s důrazem na strukturu a organizaci pomocí komponovaných melodií, posunu, ale přesto předem určených metrů a tonalit a rozdílů mezi sólisty a doprovodem.[5] Šedesátá létaV Chicagu začala Asociace pro povýšení kreativních hudebníků (AACM) sledovat vlastní rozmanitost avantgardního jazzu. Hudebníci AACM (Muhal Richard Abrams, Anthony Braxton, Roscoe Mitchell, Hamid Drake a Art Ensemble of Chicago) inklinovali k eklekticismu. Básník Amiri Baraka, důležitá postava černého uměleckého hnutí (Black Arts Movement),[6] nahrál stopy mluveného slova s uskupením New York Art Quartet („Black Dada Nihilismus,“ 1964, ESP) a se Sunnym Murraym („Black Art,“ 1965, Jihad).[7] ReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Avant-garde jazz na anglické Wikipedii.
|