Narodil se ve vsi Hostivař (dnes součást hlavního města Prahy) v selské rodině. Vyučil se pekařem.[3] V roce 1900 převzal po smrti svého otce rodinné hospodářství.[3] Politicky se začal angažovat v devadesátých letech 19. století. Od roku 1902 byl místopředsedou Sdružení českých zemědělců a v roce 1906 spoluzakládal časopis Venkov. V letech 1908 až 1913 působil jako poslanec českého zemského sněmu. Od roku 1909 byl v Agrární straně předsedou výkonného výboru. Za 1. světové války byl jedním z vůdčích představitelů domácího odboje. Účastnil se činnosti Českého svazu, od roku 1917 byl v popředí Maffie a od července 1918 stál v čele Národního výboru.
Dne 28. října 1918 se podílel na vyhlášení samostatného státu a stal se tak jedním z pěti mužů 28. října.[3] Od roku 1918 byl poslancem Národního shromáždění, v letech 1918 až 1920 byl ministrem vnitra a výrazně se podílel na vzniku a podobě československé ústavy schválené roku 1920[3]. V roce 1919 se stal předsedou Agrární strany a snažil se, aby její politika byla přijatelnou jak pro velkostatkáře, tak pro drobné zemědělce. Švehla se také podílel na vytvoření a následném fungování tzv. Pětky, mimoústavního orgánu koordinujícího činnost hlavních českých tzv. státotvorných politických stran. Od roku 1922 byl předsedou celkem tří československých vlád, a to v obdobích 7. října 1922 – 9. prosince 1925 (1. Švehlova vláda), 9. prosince 1925 – 18. března 1926 (2. Švehlova vláda) a 12. října 1926 – 1. února 1929 (tzv. Panská koalice). Po jmenování první vlády se s prezidentem setkával dvakrát týdně; v dalších letech, na Masarykovo přání, vždy o nedělích a pobyty prezidenta v Hostivaři trvaly zpravidla několik hodin.[4] Roku 1927 odmítl kandidovat na funkci prezidenta a podpořil kandidaturu Tomáše Garrigue Masaryka. V roce 1929 se z důvodu svého zdravotního stavu, s nímž měl dlouhodobé komplikace, stáhl z aktivního politického života. Přesto však nadále zůstal předsedou Agrární strany až do své smrti v roce 1933. Poté byla předsednická funkce obnovena až v roce 1935, kdy byl do čela republikánů postaven Rudolf Beran. Ve své poslední vůli odmítl státní pohřeb, a byl proto pochován tradičním selským pohřbem prostého sedláka. Pohřben je na hostivařském hřbitově.
Švehla byl znám jako schopný politik a mistr kompromisu. Na rozdíl od většiny významných politiků své doby neměl akademické vzdělání, své znalosti získal samostudiem a vynikal v řešení praktických politických otázek. Podle vzpomínek Josefa Charváta se po jeho smrti našly v jeho psacím stole peníze za celou dobu jeho úřadování ve funkci předsedy vlády, neboť Švehla, kterého peníze nikdy nezajímaly (živil ho statek, obhospodařovaný jeho manželkou a dcerou), vždy strčil výplatu do šuplíku a hned nato na ni zapomněl.
Byl ženat s Bohumilou, roz. Čečelskou.
Připomínky a ocenění
První pomník Antonínu Švehlovi v Československé republice byl odhalen 14. července 1929 v Dlouhé Loučce u Uničova na Olomoucku. Na kopci Panák nedaleko Ždánic u Kouřimi je monumentální památník,[5] který byl v roce 1936 vybudován jakožto památník Antonína Švehly. Krátce po obsazení republiky německými fašisty však Švehlova bronzová socha zmizela a po roce 1945 byl památník několikrát přejmenován až na nynější název Památník obětem nacismu a padlým bojovníkům za svobodu 1938 – 1945.
Zahrada dijonského kampusu francouzské vysoké školy Sciences Po nese od roku 2005 název „Zahrada agrárníků Antonína Švehly (1873-1933)“.
V jeho rodišti v Praze-Hostivaři jsou umístěny dvě plastiky: busta na křižovatce Švehlovy a Pražské ulice a lavička v Kozinově ulici u lávky přes Botič.[6]
Pamětní deska a pomník Antonína Švehly v Havlíčkově Brodě[7]
Pomník Antonína Švehly v Dragounské ulici v Klatovech[8]
↑PRECLÍK, Vratislav: „Prezident Masaryk a první Švehlova vláda“, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, červenec – září 2022, roč. XXX., čís. 139. ISSN 1210-1648, str. 11–17
MILLER, Daniel E. Antonín Švehla : mistr politických kompromisů. Praha: Argo, 2001. 360 s. ISBN80-7203-366-2.
PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN978-80-87173-47-3, str. 11, 85, 131
VONDRA, Roman. Antonín Švehla: (1873–1933). Historický obzor, 2009, 20(9/10), s. 229–233. ISSN 1210-6097.
Marie Zdeňková, Antonín Švehla a Hostivař, Praha 2003
Josef Hanzal, Antonín Švehla, Jinočany 1993
Vladimír V. Dostál, Antonín Švehla : Profil československého státníka, New York 1989; 2. (nezměněné) vydání Praha 1990
Otakar Frankenberger, Antonín Švehla v dějinách Českoslovanské strany agrární 9, Praha 1931
Hovory s Antonínem Švehlou (a o něm), Praha 2001
K úloze a významu agrárního hnutí v českých a československých dějinách, Praha 2001
Na památku Antonína Švehly, Říčany 1990
Z protokolů schůzí 9. československé vlády (3. Švehlovy) 12.10.1926 – 1.2.1929, Praha 1995
Selské listy, ročník 47, v Olomouci dne 17. července 1929, číslo 56
Biografická díla
Výkonný výbor republikánské strany v exilu, již roku 1989 vydal v New Yorku knihu Vladimíra Dostála Antonín Švehla (vydalo též Státní zemědělské nakladatelství Praha 1990), následovaly knihy Antonín Švehla. Stati a projevy z let 1919–1928 (Knihovna nadace Antonína Švehly, Praha, b. d.), stručná studie Josefa Hanzala Antonín Švehla. K 120. výročí narození a 60. výročí úmrtí (Panorama, Praha 1993), Hovory s Antonínem Švehlou (a o něm) (Votobia, Praha 2001) a pohled zpoza oceánu Daniela E. Millera Antonín Švehla – mistr politických kompromisů (Argo, Praha 2001). Za připomenutí stojí i časopisecká studie Pavla Kosatíka Budovatel státu Antonín Švehla (1873–1933) (Týden, 2004, č. 25) a monografie, které o Švehlovi pojednávají a přinášejí nové pohledy: Vladimír V. Dostál Agrární strana. Její rozmach a zánik (Atlantis, Brno 1998), David Hanák České konzervativní myšlení (1789–1989) (ARX, Brno 2007), Marie Zdeňková Antonín Švehla a Hostivař (Milpo, Praha 2008) a Eva Broklová, Josef Tomeš, Michal Pehr Agrárníci, národní demokraté a lidovci ve druhém poločase první Československé republiky (Masarykův ústav, Praha 2008). Evě Broklové vyšla v roce 2017 kniha Antonín Švehla. Tvůrce politického systému (Academia, Praha 2017, ISBN978-80-200-2711-5). Marie Zdeňková s Lukášem Berným publikovali encyklopedii Švehlových pomníků v roce 2018 pod titulem Ze srdce a kamene.
¹ Během své nemoci byl Antonín Švehla zastupován Janem Šrámkem. ²Vládním nařízením z 28. června 1928 byla působnost ministra pro správu Slovenska přenesena na krajinský úřad v Bratislavě.
.jpg)
.jpg)
