Po rozvodu rodičů, když jí bylo pět let, se s matkou vrátila do Prahy. Otec a bratr zůstali v Paříži, později žili za války v Americe[5]. Po roce 1951 její matku jako cizinku vyhostili a Anna zase nedostala pas, takže matku celých pět let neviděla.
Když jsem viděla jeho obraz Dvě tváře (Deux visages), říkala jsem si, ten bych chtěla mít – a jeho autora taky.[4]
Vystudovala francouzské gymnázium v Praze a v letech 1946–1951 studovala dějiny umění (prof. A. Matějček) a estetiku (prof. J. Mukařovský) na Filosofické fakultě UK. Diplomová práce Antonín Chittussi (1951) nebyla přijata k obhajobě, komisi se zdála příliš frankofonní. Promovala spisem Vliv fotografie na malířství. František Drtikol (1974), v roce 2002 absolvovala rigorózní řízení na FAMU.
Vztah s Liborem Fárou se rozpadl kvůli jeho alkoholismu. Během manželství se mu Anna podřizovala, byl to on, kdo určoval program.[5]
Díky svému muži měla přístup k časopisu Verve, ve kterém byly jak barevné celostránkové reprodukce slavných obrazů, tak velkoformátové fotografie…
Tam jsem objevila i fotografii Cartier-Bressona Kardinál Pacelli na návštěvě v Paříži. Vypadala jako baroknífreska. A já byla ohromena tou sourodostí, že dobrá fotografie obstojí i obklopená starým i novým uměním různého druhu. Že je na stejné úrovni, pokud je kvalitní. A to mě strašně zasáhlo.[4]
Snila o tom, že bude pracovat v Národní galerii nebo Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, ale kvůli špatnému kádrovému profilu nakonec začala pracovat v Národní technické knihovně, kde za tři koruny na hodinu dělala korektury.[5] Do roku 1970 měla svobodné povolání, od roku 1970 do roku 1976 působila na FAMU a v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Nezastírala negativní vztah ke komunismu v bývalém Československu.[6] Po podpisu Charty 77 byla z UPM propuštěna. Od roku 1995 působila ve vědecké radě Uměleckoprůmyslového muzea. Přednášela na univerzitách ve Francii, USA i Velké Británii, překládala z francouzštiny. Spolupracovala s nakladatelstvími Odeon, Orbis a Torst, byla editorkou série Paragraphic Books v newyorském nakladatelství Grossman Publisher.
Pořádala výstavy českých i zahraničních fotografů doma i ve světě a psala fotografické monografie. Zpracovala dílo Františka Drtikola a zejména vydala výbor z díla Josefa Sudka, jehož autorská práva získala od umělce odkazem. Pozůstalost Josefa Sudka je nyní uložena v Ústavu dějin umění AV ČR.
Vytvořila a uspořádala fotografickou sbírku v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. V roce 1967 organizovala výstavu 7+7, v roce 1974 výstavu Osobnosti československé fotografie I, roku 1981 organizovala výstavu 9&9 v cisterciáckém klášteře v Plasích, na které vystavovalo 18 českých umělců[8] a pozvání přijaly významné osobnosti světové fotografie.
↑ Archivovaná kopie. www.artmagazin.eu [online]. [cit. 2008-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-24.
Literatura
BREGANTOVÁ, Polana. Anna Fárová o fotografii: Soupis práce od roku 1957. In: FÁROVÁ, Anna, STEHLI, Iren, ed. a NOVÁK, Robert V., ed. Anna Fárová & fotografie: práce od roku 1956 = Anna Fárová & photography: from 1956 to the present. Praha: Langhans Galerie – PRO Langhans, 2006, s. 77–167. ISBN 80-902816-4-8 (v knize neuvedeno); chybné: 80-902816-0-5.
FÁROVÁ, Anna a STOILOV, Viktor, ed. Dvě tváře. 1. vyd. Praha: Torst, 2009. 1151 s. ISBN 978-80-7215-369-5. [Výbor z díla, studie o světové a české fotografii, vzpomínky, kompletní bibliografie.]
SLAVÍČEK, Lubomír, ed.; BREGANTOVÁ, Polana at al. Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejích spolupracovníků z příbuzných oborů A–M: (asi 1800–2008) 1. svazek. 1. vyd. Praha: Academia, 2016, s. 294–296. ISBN 978-80-200-2094-9.
_BAR.svg){kind=small}
