Alunit (Beudant, 1824), chemický vzorec KAl3[(OH)6|(SO4)2], je klencový minerál.
Název pochází z francouzského alun – kamenec.[1]
Vznik
Postvulkanické procesy.
Alunit - přírodní krystal s dezinfenčními účinky
Morfologie
Tvoří velmi drobné klencové krystaly sblížené ke krychli, také i tabulky podle plochy spodové {0001} nebo krystaly zakončené romboedrem. Vzácněji krystaly vzhledu čočkovitého. Krystaly bývají jednotlivé nebo ve skupinkách na dutinách celistvého alunitu. Hojněji stébelnaté až téměř vláknité, pórovité, zrnité, celistvé nebo zemité či práškovité agregáty.
Vlastnosti
Fyzikální vlastnosti: Lze rýpat měděným drátem (tvrdost 3,5-4) – vysoká tvrdost některých celistvých agregátů je způsobena příměsí křemene, hustota 2,6-2,9 g/cm³, je křehký, štěpnost dobrá podle {0001}, lom má lasturnatý až tříštivý.
Optické vlastnosti: Barva: bílá, šedá, nažloutlá, načervenalá. Krystalický je bílý, šedý, podobný kaolinitu. Průsvitný, vryp je bílý, lesk skelný, na štěpných plochách perleťový, agregáty jen matné.
Chemické vlastnosti: Složení: K 9,44 %, Al 19,54 %, H 1,46 %, S 15,48 %, O 54,08 %. Rozpouští se obtížně v H2SO4. Před dmuchavkou praská, ale netaví se.
Využití
Alunit se využívá především jako antiperspirant a pro zastavení drobného krvácení.[2]
Naleziště
Výskytuje se řídce.
Čechy – Horní Slavkov v tabulkovitých krystalech na křemeni; Radvanice (u Trutnova) v celistvých masách značných rozměrů na hořící haldě
Ázerbájdžán – Zaglik významná ložiska, která jsou těžena jako ruda Al
Itálie' – Allumiere, kde je těžen již od 15. století
Ukrajina – Beregov v trachytech spolu s kaolinem, s nímž tvoří směs a kde byl těžen již od 18. století a zpracováván na kamenec
USA – stát Colorado, Calico Peak (Dolores Co.) velké ložisko obsahující cca 100 mil. t alunitu, uložené v porfyrech, stát Utah, Marysvale (Piute Co.) alunitové žíly, které dosahují mocnosti až 3 m v pásmu přes 1 km dlouhém
