Adolf Martens

Adolf Martens
Rodné jméno	Karl Adolf Gottfried Martens
Narození	6. března 1850 Gammelin
Úmrtí	24. července 1914 (ve věku 64 let) Groß-Lichterfelde
Místo pohřbení	Dahlem
Alma mater	Technická univerzita Berlín
Povolání	inženýr, vynálezce, vysokoškolský učitel a metalurg
Zaměstnavatel	Technická univerzita Berlín
Ocenění	Grashofova pamětní mince (1911)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Karl Gottfried Martens (6. března 1850, Bakendorf – 24. července 1914, Groß-Lichterfelde) byl německý metalurg, člen Pruské akademie věd.^[1]

Martens studoval strojírenství, ale již od počátku se intenzivně věnoval vývoji defektoskopie. V roce 1879 se Martens stal asistentem a později profesorem na Technische Hochschule v Charlottenburgu. Zde dlouhá léta působil jako ředitel mechanicko technického ústavu. Od roku 1884 byl ředitelem ústavu pro výzkum a mechanické zkoušky materiálů, který se v roce 1904 přesunul z Charlottenburgu do Dahlemu. Od roku 1880, s tím jak se začala rozšiřovat výroba legovaných ocelí, rostl také zájem o studium vlastností slitin železa. Martens byl jedním z „otců“ zkoumání a testování materiálů v Německu, jakož i spoluzakladatelem královské učené společnosti věnující se tomuto tématu, jejímž nástupcem je dnes Bundesanstalt für Materialforschung und -prüfung.

Martens byl průkopníkem při používání mikroskopu jako nástroje ke zkoumání kovů, věnoval se zejména mikroskopickému pozorování železa. Zkoumal také kalení oceli.

V roce 1895 objevil transformaci, která spočívá v postupném ochlazování oceli, a to buď samovolném, nebo za spolupůsobení mechanického napětí, z teploty, kdy se ocel nachází v rovnovážném stavu, ve fázi tzv. austenitu, na teplotu pokojovou, tj. takovou, kdy je možné k oceli bezpečně přiblížit ruku. Martens objevil, že při tomto ochlazování dojde k takové změně struktury materiálu, která zapříčiní jednak změnu krystalové mřížky z kubické na jinou, v závislosti na způsobu ochlazování, takže výsledná mřížka může být ortorombická, tetragonální, monoklinická a podobně, a jednak se poněkud změní napěťové poměry a struktura se tak stává nerovnovážnou - tzv. martenzitickou. Svými výzkumy Martens položil základ moderních způsobů tepelného zpracování oceli tzv. popouštěním.

Na jeho počest nese podchlazený tuhý roztok při kalení oceli mezinárodně jméno martenzit.^[1] Způsob vrypového zkoušení materiálů, tzv. zkouška tvrdosti podle Martense, je od roku 2003 součástí ISO 14577.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adolf Martens na německé Wikipedii.

• Metalografie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf Martens na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.