Žena beze stínu (německy Frau ohne Schatten) Op. 65, je opera Richarda Strausse na libreto Hugo von Hofmannsthal, kterou vytvořil v letech 1910–1917. Premiéra proběhla 10. října 1919 ve Vídeňské státní opeře. O několik dní později proběhla premiéra v Semperově opeře v Drážďanech. Opera byla přijata rezervovaně, údajně kvůli komplikovanému a symbolickému libretu.[1]
Role a jejich představitelé při premiéře
| Role
|
hlasový obor
|
obsazení, 10. října 1919
dirigent: Franz Schalk
|
| Císař (Der Kaiser)
|
tenor
|
Karl Aagard Østvig
|
| Císařovna (Die Kaiserin), dcera Keikobadova
|
dramatický soprán
|
Maria Jeritza
|
| její Chůva (Die Amme)
|
dramatický mezzosoprán
|
Lucie Weidt
|
| Barak, barvíř (Barak, der Färber)
|
basbaryton
|
Richard Mayr
|
| Barvířova žena (Die Färberin)
|
dramatický soprán
|
Lotte Lehmann
|
| Jednooký (Der Einäugige), Barakův bratr
|
bas
|
Viktor Madin
|
| Jednoruký (Der Einarmige), Barakův bratr
|
bas
|
Julius Betetto
|
| Hrbatý (Der Bucklige), Barakův bratr
|
tenor
|
Anton Arnold
|
| Keikobadův posel (Geisterbote)
|
baryton
|
Josef von Manowarda
|
| Hlas sokola (Die Stimme des Falken)
|
soprán
|
Felicie Hüni-Mihacsek
|
| Zjevení mladíka (Die Erscheinung eines Jünglings)
|
tenor
|
|
| Strážce u vstupu do chrámu (Der Hüter der Schwelle des Tempels)
|
soprán nebo kontratenor
|
Sybilla Blei
|
| Hlas shůry (Stimme von oben)
|
kontraalt
|
Maria Olczewska
|
| hlasy nenarozených dětí, tři městští strážci, císařovnino služebnictvo, děti, duchové.
|
sbor
|
Děj opery
Děj před začátkem opery
Císař na lovu pronásleduje bílou gazelu. Poté, co ji zasáhne šípem, gazela se promění v krásnou dívku. Je to zakletá dcera krále duchů Keikobada (jméno je převzato od perského mytologického krále Kai Kobada) a smrtelné ženy. Císař se do ní zamiluje a pojme ji za manželku. Ztratí ale během lovu svého sokola. Císařovna se ale nestala zcela lidskou bytostí, nevrhá stín a nemůže mít děti.
První jednání
Přichází posel z říše stínů a sděluje chůvě, že pokud císařovna do tří dnů nezíská stín, bude se muset vrátit do říše duchů a císař zkamení. Nic netušící císař se vypravuje na lov a chce nalézt svého ztraceného sokola. Císařovna spolu s chůvou se vypravují k lidem. Přicházejí do rodiny chudého barvíře Baraka. Od jeho manželky se snaží koupit její stín a tím i její plodnost. Ozývají se hlasy barvířštiných dosud nenarozených dětí, ale obě ženy nakonec uzavřou obchodní smlouvu.
Druhé jednání
Inscenační historie
Premiéra opery proběhla 10. října 1919 ve Vídeňské státní opeře pod taktovkou Franze Schalka a v režii Hanse Breuera. Roli císařovny zpívala zpěvačka českého původu Maria Jeritza.
Téhož roku uvedla dílo Semperova opera v Drážďanech, dirigentem byl Fritz Reiner.
Roli barvířky často zpívala česká sopranistka Ludmila Dvořáková.[2]
- 2017 – Musiktheater v Linci (Musiktheater Linz); opera byla uvedena v nové budově pod taktovkou nastupujícího nového ředitele Markuse Poschnera (premiéra 30. září 2017).[4]
- 2019 – Vídeňská státní opera, dne 25. května 2019 byla opera uvedena v novém nastudování při příležitosti 150. výročí otevření Vídeňské opery. V hlavních rolích vystoupili: Císař (Stephen Gould), Císařovna (Camilla Nylund), Chůva (Evelyn Herlitzius), Posel duchů (Sebastian Holecek), Barvíř Barak (Wolfgang Koch), Barvířka (Nina Stemme) a další. Dále účinkoval sbor a orchestr Vídeňské státní opery, provedení řídil Christian Thielemann.[5][6]
Odkazy
Reference
- ↑ KENNEDY, Michael. Richard Strauss : man, musician, enigma. Cambridge: Cambridge University Press, 1995. 451 s. Dostupné online. ISBN 0521027748, ISBN 9780521027748. OCLC 70844553
- ↑ WEIMANN, Mojmír. Ludmila Dvořáková, poslední z velkých českých primadon 20. století [online]. Opera Plus, 2015-07-31 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online.
- ↑ BRABEC, Zbyněk. Nová žena bez stínu v Mnichově. Hudební Rozhledy [online]. [cit. 2019-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-01.
- ↑ FUCHS, Jiří. Mnohanásobné bravo. Žena beze stínu zahájila v Linci šéfovskou éru Markuse Poschnera [online]. Opera Plus, 2017-10-02 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online.
- ↑ Die Frau ohne Schatten. upstream.wiener-staatsoper.at [online]. Wiener Staatsoper [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ VAŠATOVÁ, Jana. Vídeňská státní opera slaví 150 let. D-dur [online]. Český rozhlas, 2019-05-23 [cit. 2019-05-26]. Dostupné online.
Literatura
Externí odkazy
